Babinet.cz  /  Magazín  /  Čtenářské příběhy  /  Tereza (32): Jak přijít o přátele (a o iluze)

Tereza (32): Jak přijít o přátele (a o iluze)

17.7.2019 - redakce Babinet.cz

Svět možná příchází o básníky, jeskyňky, borůvky, píšťalky, ale nejen o ně. Nastanou i okamžiky, kdy se musíte úpěnlivě snažit, abyste nepřišli o přátele. Mám na mysli především ty bezdětné. Stane se to stejně – některé poztrácíte po cestě, jiné v cíli. Prošla jsem procesem, kdy jsem sice vypadala jako nafouklý mutant a každé ráno prozvracela, ale stejně mě najednou zbožňoval celý svět. Kde se všichni tihle „kámoši“ vzali?

Jakto, že jsme si předtím řekli sotva půl slova a najedou bych mohla vyhrát anketu o nejpopulárnější kolegyni? Každý mi bez dovolení otlapkával břicho, ptal se mě na neuvěřitelně osobní věci nebo pokřikoval „tak co, jak to jde, mamko, bříško, těhule?“ Připadala jsem si jako veřejný majetek. Příjemné to nebylo a při čtení článků o tom, jak jsou ostatní mutantky nadšené z toho zájmu a považují to za nejkrásnější období života, jsem si klepala na čelo. Vypadat jako skříň s oteklými kotníky, dostávat impertinentní otázky ohledně tlačení, cviků a vyšetření různých otvorů, nemoci pořádně spát, chodit, jíst, nemoci v podstatě nic, to není moje představa o štěstí. Jak ty osoby žily předtím, když tohle je jejich „The Best“?

Všechno gradovalo v posledním měsíci, který se nakonec protáhl na dva, protože Aničce se na houbách zřejmě líbilo. Asi rostly křemenáče. Můj mobil každý den zahltily esemesky typu: Jak je? Tak už? Kdy už? Tak co? Připomínalo mi to Shrekova kamaráda oslíka, který se dokola neúnavně ptá: „Už tam budem?“ „A teď?“ „A teď?“

A pak jsme dorazili do cíle. Ovšem ouha - gratulacemi to všechno skončilo. Mobil ztichl. Nepochopila jsem to, měla jsem dojem, že když se tolik ptali a těšili, budou chtít vidět, co je dál. Posílala jsem fotky. A vida, najednou to už zajímalo málokoho. Někteří se dokonce ohradili, že jim zahlcuji schránku. Trochu mě to překvapilo. Kde jsou všichni ti, co zjišťovali o kolik se mi zvětšila prsa? Kde jsou ty zástupy přátel a kamarádek, co slibovaly, že se každý týden staví a budou hlídat? Že chtějí všechno prožívat se mnou a dítě vidět vyrůstat zblízka? Byli to zjevně jen polopřátelé, kteří se snadno nabalí a zase odpadnou.

Ale i ti dobří a zasloužilí to mají těžké. Máme odlišné rozvrhy. A mně přibližné plovoucí srazy už nevyhovují tak, jako dřív. Když oni vyrážejí po práci na drink do města, já si jdu lehnout. Je těžké to vysvětlovat tomu, kdo to nezažil. Jejich byty jsou na návštěvu málo dítěti-odolné. To jsem si dobře uvědomila při návštěvě kamarádky keramičky. První půlhodinu jsme v jejím bytě vyzdobeném voňavými svíčkami, kamínky, hrnečky a stoly s ostrými hranami přemísťovaly všechno z dosahu malé sedmiruké mimozemšťanky. Přítelkyně zírala. Nemohla uvěřit tomu, co děti dokážou v okamžiku spolknout nebo zničit, stejně jako já před časem, když mi jiní nájezdníci demolovali obydlí.

Nic není tak lehké, jako bývalo, když máte děti. Všechno si musíte předem naplánovat, zařídit, vydupat. A tak čas od času donutím těch pár dobrých přátel, co zůstali, přijít do našeho protiválečně vybaveného bytu a když dítě usne, dokonce spolu v nejvzdálenější místnosti šeptem mluvíme i v souvislých větách. Snad to těch několik nejhorších let se mnou vydrží. A když ne? Mám celý nový balík přítelkyň – spojuje nás jediné – máme děti a trčíme doma.

 

Tereza, 32 let

 

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.

 

ilustrační foto: pixabay.com

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

normální chlap
17.7.2019 10:39

Takovýho negativismu v jednom článku :-O Neměla byste, jen tak pro jistotou, zaběhnout za psychologem? S tím přece musí jít něco dělat.

kolcava
17.7.2019 12:58

Děkuji za vhled do světa generace virtuálních vztahů a nevázání se, užívání si. ("Nevaž se, odvaž se" podle mě nejdokonaleji popisuje éru posledních 30 let v bohatých zemí Západu - díky za shrnutí do 4 slov, pane Jaroši, a posledních 10 let nejmladších generací pak vedle toho definuje život ve virtuální realitě. Vy, Terezo, do ní věkově až tak nepatříte, ale zdá se, že mnoho vašich rádoby přátel ano, přinejmenším mentálně.). Vhled to pro mě byl úsměvný, opravdu jste mi naladila den. :) Ne že bych ty generace neznala, z každodenního pracovního života i proto, že mám snachu ve vašem věku, právě čeká další dítě, chodí do práce, ale nic takového tedy při žádném těhotenství nezažila, z čehož soudím, že buď a) váš problém je subjektivní (strašně jste si zakládala na virtuálních povrchních přátelstvích, věřila jste jim a teď se cítíte zrazená), nebo b) je to problém vaší bubliny (v zaměstnání, anebo kdekoliv, odkud pocházelo nejvíce teď potlapkávačů - možná zafungoval stádní efekt, když se vyptávali, objímali, potlapkávali jedni, začali i další, aby nezaostali), anebo c) to možná je otázka české reality (má zmíněná snacha nežije a nevychovává děti v Česku). Že příchod dětí zcela změní život, priority, organizaci života, zájmy a možnosti, byla pravda vždy. Pokud není rodič nezodpovědný lempl, který děti někomu odhodí a dál si vede svůj svobodný život, nejde to jinak. Že to obvykle znamenalo změnu trávení volného času, a tedy i změnu kamarádů, s nimiž ten čas trávíte, to také platilo vždy od doby, kdy lidé vůbec ěli nějaký volný čas. Nejbližší přátelé se ovšem jen tak neměnili - to až ta doba sociálních sítí přinesla - vedle mnoha jiných a závažnějších změn v celém životě společnosti po většině světa - a) zmatení pojmů, vč.termínu "přátelé", b) familiaritu, s níž se vášniví uživatelé sociálních sítí chovají ke komukoliv, jako by s ní/ s ním vyrůstali od nočníku. Vás neopustili žádní přátelé, vás opustili známí. Osoby, kterým o vás, vaše zdraví, váš osud, vaše dítě vůbec nešlo, ale z nějakého důvodu ve své bublině považovaly za cool chovat se k těhotným familiárně, do té míry, že vás potlapkávali na bříško. Žijete v nějaké bublině, která do okruhu aktivit, o kterých si myslí, že je lidé dělají, aby byli cool a měli velkou budoucnost, zařadili vedle popíjení Aperolu Spritz nebo Manhattanu (před pár lety by to bývalo Mojito a příští rok to nejspíš už i v Česku fact cool bude Negroni) také familiaritu s nastávajícími matky. Podobně jako beznadějná zamilovanost holky, kterou nějaký kluk využil k jednorázovému flirtu a víckrát se neozval, tihle lidé nic neznamenali. Pokud váš dopis není záměrná ironie (asi je), virtuání realita splynula se skutečností i vám, zatímco mateřství vás bez vyžádání rychle vrátilo do skutečné reality, protože potřeby miminka jsou reálné přímo životně - pláče, má hlad, spí, vylučuje a vyměšuje podle svého harmonogramu, úplně kašle na sociální sítě a nemůžete ho ignorovat, nebo někam odhodit a restartovat, pokud se mezitím pokazí. Dobře pro vás, protože podle vašeho dopisu se zdá, že jste se v tom světě virtuálních cool jedinců uhnízdila až nebezpečně. Každopádně mi ten pohled otevřel nový svět, i když úsměvný. Jsem přibližně o generaci starší než vy a při žádném těhotenství jsem nic takového nezažila, přestože při tom prvním jsme ještě studovali a mezi desítkami spolužáků v mém vysokoškolském ročníku jsme byly dvě a i s kluky, jejichž manželky čekaly miminka, jen čtyři, tj. jako nastávající mámy jsme dost čněly. Ostatní spolužáci se zajímali, jestli všechno běží, jak má, ale jinak se ve vztazích nezměnilo vůbec nic. Že by si kromě nastávajícího tatínka a lékařů a sester někdo dovolil mi sahat na těhotenské břicho, to tedy ne, nikdy. To se považovalo, myslím, že oprávněně, za jedno z nejnecitlivějších narušení soukromí. Pochopitelně, s narozením prvních dětí se život měnil vždy. V generaci vašich rodičů především tím, že čerstvé mámy i tátové rychle dospěli. S dítětem přichází absolutní odpovědnost za život někoho, kdo je na vás úplně závislý, a lidé mívali první děti mladí (nejvíc prvorodiček bývalo ve věku 19 a nejčastější věk čerstvých tátů býval 21), a ti pak s koncem puberty rovnou skočili do ultimátní odpovědnosti. Samozřejmě se změnil okruh kamarádů, s nimiž novopečení rodiče trávili volný čas, protože se změnil ten volný čas a potenciální aktivity, ale neexistovaly sociální sítě. Skuteční přátelé tedy zůstávali a virtuální "přátelé" nebyli. Tedy ..., nebyli pokud člověk zrovna nebyl Karel Gott, nebo Věra Čáslavská. Ti jistě měli v nějaké etapě života spoustu virtuálních "přátel", kteří přišli s popularitou a vázali se jen na ni. S vámi a vaším těhotenstvím to bylo stejné: ve vaší bublině se tak nějak stalo, že populárním je točit se kolem těhotenství (zdánlivě kolem nastávajících maminek), považuje se to za cool a se skončením těhotenství končí i ta popularita nositelek. :) Zůstaňte už v reálném životě, nehoňte se dál za virtuální realitou. Vaše hodnota nezáleží na počtu lajků, virtuálních přátel a potlapkávačů, ale na životě, který připravíte sobě, svým dětem a svému partnerovi, a co po sobě zanecháte, nejpravděpodobněji právě v těch dětech.

Nocturmas
17.7.2019 13:30

Ten článek je evidentně psán s humorem a lehkou nadsázkou, nebudil ve mně dojem, že by v něm autorka kňourala. Beru to jako postřeh z první ruky o tom co dělá těhotenství se vztahy v bezprostředním okolí. Jako chlap tohle nezažiji, takže mně se to líbilo.

Nocturmas
17.7.2019 13:41

kolcava mi vždycky připomene, že by naopak administrátoři těchhle stránek měli strávit ve virtuální realitě více času a zapracovat na podpoře grafického členění textu (odstavce, meziřádkové mezery) pro lepší čitelnost.

kalupinka
17.7.2019 15:34

Tak trošku mi to připomíná něco, co mi kdysi vyprávěla známá. Její muž zemřel předčasně v prostorách kolem jejich domu. Těch čumilů za plotem, když padl, když se volala sanitka, když přijel doktor! Poté, co doktor odjel a bylo jasné, že přijede akorát ta poslední inštance....se naráz úplně všichni zdekovali. Přestalo je to zajímat. Lidi jsou totiž takoví. Zajímají je pouze krátkodobé senzace. V čase, kdy je rozhodnuto a všeobecně známo, to pro ně prostě končí. Taky mi to připomíná rozvod mé dobré známé. Byla to senzace, dokud to nikdo nevěděl a když se to přineslo do práce a přetřásalo. Ona mlčela, co by komu vykládala. Když to věděli všichni a bylo jasné, že tím to pro ni končí, skončilo to i pro ně. Tečka.

Ely
17.7.2019 21:30

Jediný komentář mám. Mám dítě a netrčím doma :). Dcera má totiž i tatínka, který s ní taky umí být i sám :D.

Damián
18.7.2019 15:38

Vzpomínám na svoji mateřskou. Měla jsem to podobně. Věčně s dětmi doma. Maximálně nakoupit a k lékaři. Babička s dědou 80 km daleko. Žádná matka nenechá ty malé hříbečky samotné.

Mandla
22.7.2019 20:02

Určitě mělo jít o vtipnou ironickou úvahu a ne o vážný problém. Napsáno je to sice hezky, ale moc úsměvů to ve mě nevyvolalo - moc tragické, nebo negativní jak napsal normál.chlap, moc urputné ve snaze být vtipná, křečovité, omlouvám se. A k tématu? Souhlasím s Kolčavou, jen myslím že nemusí jít jen o přátelé žijící moderními technologiemi a ve virtuálním světě. Prostě se jen okruh známých na čas změní. Zůstanou chvíli opodál, ale s námi, najednou jsou tu zase naplno jako přátelé, nebo ne a jsou to jen dobří známí a jiní zmizí úplně. Prostě v životě se střídají různé etapy úplně Přirozeně a tak je taky přijímám - přirozeně. Všechno to potom krásně vykrystalizuje, ať přátelé, povahy či charaktery.

Další z magazínu

Náš tip
  • Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz