Máme tři syny. Všichni jsou dospělí a vychovaní stejně. Ani s jedním z nich nikdy nebyl žádný problém. A dokonce ani s tím nejmladším, o kterém bude řeč. Vždycky napodoboval své starší bratry. Dle jejich vzoru byl stejně aktivní, sebevědomý, houževnatý a zvídavý. Prostě chytrý kluk. A tento chytrý kluk si teď našel narkomanku, které chce za každou cenu pomoci.
Naši kluci jsou už na výchovu samozřejmě staří. Každému z nich je přes třicet. Můžete tak jako rodiče jen udílet rady a vyslovit obavu, když máte pocit, že se řítí do průšvihu. Ale konečné rozhodnutí je na nich. Jsou to dospělí lidé. Ale to co vyvádí náš nejmladší syn, nikdo nechápe. Byl vždy zodpovědný a rozumný. Hnusily se mu cigarety, alkohol a o jiných drogách ani nemluvím. Ani v pubertě těmto věcem nepřišel na chuť. Vrchol ironie je ten, že odsuzuje tyto věci i dnes. A přesto si našel a nestěhoval k sobě domů narkomanku. Nenálepkuju ji tak jen proto, že bych byla matka, která se nesrovná s žádnou potenciální snachou, která jí bere synáčka. Tituluji ji tak proto, že ona skutečně narkomanka je. Vím to, protože můj muž je policistou v našem městě a slečna je známou firmou. Je to pro mě absolutně nepochopitelné a nepřijatelné.
Když jsem o tom se synem mluvila, nic mi netajil. Dokonce z něj vypadlo, že mu už jednou vybílila byt. Ale on je zamilovaný až po uši a slepě věří tomu, že slečnu změní. Prý nastoupila léčení, ale odešla, protože ho nezvládá. Nastoupí ho, až bude trochu víc připravená. Já nechápu, že pár světlých chvilek, kdy je asi zřejmě jeho přítelkyně v příčetném stavu a snad roztomile zranitelná, ho dokáže takhle poblouznit. Mluvila jsem s ním i o tom, jestli se nebojí nemocí. Tvrdí, že není čeho se bát. Že si ona v životě nic nepíchla a jede jen v nějakých tabletách. Upřímně řečeno, okolnosti jsou mi však dost jedno. Pro mě je to troska a absolutně nevím, jak dospělému člověku vysvětlit, že tohle prostě není normální. Kdybych mohla, zakázala bych mu to. Ale bohužel vím, že tady nezmůžu vůbec nic. Jeho samaritánství je mi v tomto případě bytostně odporné a nedokážu to překousnout.
Martina, 65 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Vcelku by mě zajímalo, jaké přítelkyně měl předtím. Z jeho nešťastného výběru (navíc proti jeho přesvědčení – drogy, kouření) mi totiž připadá, že bude ostýchavý a tak si vybírá hlavně ženy, se kterými se potkává nějak pravidelněji, nebo jsou snadno k mání. Což bývá právě častý problém stydlivých lidí, že nevidí možnosti kolem sebe a jejich sexuální život se pak točí jen okolo kamarádů, spolužáků, kolegů z práce nebo zákazníků. Prostě jen z lidí, se kterými se mají šanci potkávat dlouhodobě, ježto potřebují relativně dlouhý čas, než se k něčemu odhodlají nebo si vyberou nějaký vadný kus (alkoholička, gamblerka, narkomanka, zlodějka) s tím že si ho opraví, což samozřejmě nefunguje. Bohužel čím více času do takové holky investuje, tím více si jí idealizuje a nechce si pak připustit, že to nikam nevede. Nebo to ani vidět nechce, protože má dojem, že na víc nemá. Policista je slušná partie pro každou holku, tak by jí měl vyrazit hledat a postavit svůj vztah na něčem rozumnějším než je lítost.
Nj, někdo je holt zatížený na různé exoty a porouchané lidi. Většinou se to stává ženským, ale jak vidno ani chlapi nejsou proti tomu imunní. Obávám se, že Vám nezbývá nic jiného než trpělivost a čekat, až mu to (pokud vůbec) dojde. A pak ještě doufat, že si náhradou nenajde ještě porouchanější.
Martino, je mi 61 let. Jsem při Vás. Syn tu paní nezachrání a to ani ve snu. Zkazí si život. Je mi ho líto.
No, myslím, že nemůžete dělat víceméně nic. Jen čekat, až ho slečna závislá přestane bavit. Což by se mohlo stát ideálně v případě, že potká nějakou vyrovnanou, na žádných "tabletách" nezávislou slečnu :-). Ovšem, jestli má samaritánský syndrom, tak to může trvat. Slečna bude asi v něčem fakt dobrá, že se jí tak drží. Jsem toho názoru, že zdravé, sebevědomé, vyrovnané a ve společnosti normálně ukotvené muže fetky nezajímají. Takže mě spíše napadá, že problém možná není tak úplně jeho fetující družka, jako spíše jeho postoje, zásady a nahlížení na sebe sama? Možná si ho matka trošku idealizuje, nevím. Neviděla bych to tak černě, jako Damián, nemyslím si, že si zkazí život, protože dříve nebo později zlodějskou narkomanku pravděpodobně stejně pošle k vodě, anebo se borka ufetuje, nebo v lepším případě skončí v krimu, ale co prožije mezitím, to Bůh ví. Myslím, že maminka může jenom věřit tomu, a doufat, že v rámci samaritánského záchvatu nezačně zobat ty hnusy společně s ní, aby dokázal svoji solidárnost :-). No, jsem trošku necita, ale pro lidi, kteří fetují, mám nulové pochopení. Pro ty, co to u nich ještě snad nějak obhajují (tady syn), rovněž žádné.