Moje žena poslední tři roky prahla po dítěti. Její biologické hodiny začaly bít přímo na poplach. Byla dítětem jako posedlá. Celé tři roky věnovala otěhotnění plnou pozornost. Nejpoužívanější slovo u nás doma byla ovulace. Někdy se mi až zdálo, že její potěšení z milování úplně vymizelo, zůstalo jen jakési splnění úkolu. Nakonec díkybohu má žena otěhotněla a začala být nejzářivější bytostí na světě.
ilustrační foto / Freepik
Měla úžasně pohodové a bezproblémové těhotenství. Žádné nevolnosti, nic jí nebolelo, chodila poměrně dlouho do práce. V těhotenství všechno krásně zvládala. Má žena je typický pedant na úklid a čistotu. Snažím se jí pomáhat, a vždycky jsem pomáhal, ale od všeho mě hnala. Protože měla pocit, že to ošidím. Což je možná i pravda, já totiž až takový pedant nejsem. Dělal jsem tedy jiné věci a pomáhal jinak. Nakupuji, vynáším odpadky, věším prádlo, vedu kasu a tak dále. Ale od té doby, co se Sonička narodila, je to u nás katastrofa.
Má žena přestala fungovat. Ale úplně. Bezprostředně po porodu jsem tomu samozřejmě rozuměl a pomáhal jsem, jak jsem jen mohl. Kompletně jsem převzal otěže domácnosti a od A do Z ji držím v chodu. I přesto, že chodím do práce. Chtěl jsem prostě, aby si má žena mateřství užila co nejvíc. Ale dnes už jsou Soničce čtyři měsíce a je to pořád totéž. Má žena domácnost naprosto ignoruje. Veškerou péči a energii soustředí k naší dceři. Ale čeho je moc, toho je příliš. Najednou se u nás nepere, neuklízí, nevaří, nežehlí, prostě nic. Když neumyju vršící se nádobí, tak tam prostě zůstane. Když nevyluxuju a nevytřu, prostě bude podlaha špinavá. Každý den je to stejné. Pokaždé, co se vrátím z práce domů, je to totéž. Moje žena se Soničkou v náručí, nebo venku a kolem nehorázný nepořádek. Už jsem na to ženu mockrát upozorňoval, že takhle to dělat nemůžeme, ale ona se ohání dokola tím, že teď jsou prostě priority jinde. Že teď se holt stará o dceru a já musím zabrat. Což o to, já nemám problém zabrat, ale milující matka přece nenechá dítě vyrůstat v takovém zmatku a nepořádku. Přece nejde, aby s příchodem dítěte žena se vším praštila a vyplnila si den mazlením se s dítkem? Navíc s dítkem, které je velmi spavé a hodné. Jenže ona ji chce mít u sebe a tak si ji prostě sobecky vzbudí. Na milion pokusů jí krmí, místo toho, než aby ji jednou nakrmila pořádně. Nikam nemůžeme jít, protože Sonička je totálně bez režimu.
Pořád doufám, že se to změní, ale mám obavu, že samo se to nezmění. Asi to bude z mé strany chtít ještě spoustu vysvětlování a trpělivosti, ale začínám mít nervy pořádně na pochodu.
Milan, 35 let
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Poporodní deprese? Není přece možné, aby se člověk náhle obrátil o 180 stupňů proti všemu, co dosud dělal? Dítě není důvod k tomu, aby rezignovala na pořádek. Jestli je zdravá, není jiná možnost, než si dupnout a nadbytečně doma nepomáhat. Každý máte svou práci. Vy mimo domov, ona v něm. Aby matka nezvládla domácí práci s jedním dítětem, to je prostě nesmysl! Přece netahá uhlí do kamen a nepere na valše? Soudím, že máte dobře vybavenou domácnost. Dítě není celý den vzhůru a pokud je, tak neleze, nechodí, leží v postýlce nebo ve vaku u mámy. V době, když mimčo spí, se domácnost zvládne levou zadní.
Doufám, že je článek vymyšlený. Jinak - takového blba pohledat! 4 měsíční dítě bez režimu? Normální. 4 měsíčnímu dítěti vadí nepořádek? Až do 3 let je dítěti fuk, jestli je s mámou uprostřed smetiště. No - a co je vůbec bordel pro manžela (bývalé) puntíčkářky? Zažila jsem magora, co kontroloval kuchyňskou linku bílou rukavičkou. A když se ušpinila - nebo dokonce umastila - dostával hysterický záchvat. Prostě - tatínku - jsi-li skutečný, hoď si hlavu do klidu, nohy do tepla a přidej se k mazlení zbytku rodiny. O tom je život, ne o vypíglované podlaze.