Máme tři děti, které jsou od sebe co dva roky. Nejstaršímu je jedenáct, prostřední dcerce je devět, a nejmladšímu synovi je sedm. Jako všichni rodiče, i my teď pochopitelně máme děti doma. Je to šílený masakr. Já sama jsem na home office. Manžel by také mohl být doma, ale odmítl. Docela dost se na něj zlobím. Muž sice tvrdí, že by tady ničemu nepomohl a naopak spíš prohluboval ponorku, ale je mi jasné, že je mu to takto pohodlnější. A samozřejmě to pohodlnější skutečně je. Když jste doma se třemi dětmi a máte místo učitele vysvětlovat tři rozdílné látky, přičemž některým zadáním ani nerozumíte, je to na zbláznění. Udržet pozornost všech dětí je téměř nemožné a už vůbec si neumím představit, jak to například dělají rodiče, kteří třeba nemají možnost mít pro každé dítě počítač.
U nás je problém v tom, že já za normální situace vydělávám víc, než můj manžel. Ale nelze si to představit tak, že i za takto vypjaté situace budu práci zvládat na sto procent. Není možné vařit, prát, uklízet, udržovat domácnost, pracovat a ještě suplovat paní učitelku. Rozumím tomu, že když se stejná situace odehrávala na jaře, nikdo jsme nevěděli, o co jde, a učili jsme se za pochodu. Ani poprvé však můj muž nezůstal dobrovolně doma. To až když mu byl home office nařízen. Už po dvou dnech byl vyřízený a na pozměněnou organizaci domácí situace vůbec neslyšel. Dělal si vše podle svého, zavřel se do pracovny a tam se v klidu věnoval své práci. Až když ji měl hotovou, vystrčil nos a s dětmi si třeba hrál, nebo se jim věnoval jinak. V momentální situaci ale není možné chovat se jako za běžného režimu. Není na místě si myslet, že budu zvládat práci na sto procent, domácnost na sto procent a stejně tak učit děti na sto procent. Od manžela jsem se pomoci zatím nedočkala. Máme mezi sebou jakýsi komunikační šum, protože on má pocit, že dělá všechno správně. Argumentuje tím, že nakupuje, abych nemusela přitom vše lítat ještě do obchodu, a že dětem se odpoledne také věnuje. Tohle je však málo. Oba bychom měli zabrat víc, než jsme byli zvyklí. Když vám ale někdo nechce porozumět, neuděláte s tím nic.
Zrovna na naší škole jsou paní učitelky vstřícné a chápavé. Dětem však nakládají moc. Snaží se udržet kvalitní výuku, ale když máte doma tři děti, nejde to zvládat. Vy pracujete a všechny na vás mluví v jeden moment. S technickou stránkou výuky jsou pořád nějaké potíže a děti nejsou v domácím prostředí schopné udržet tolik pozornosti, kolik by si paní učitelky představovaly. Dětem chybí kamarádi a je proto pochopitelné, že když se pak vidí na internetu, mají chuť se spolu bavit. A je to jedno s druhým. Je to stresová situace pro všechny, ale manžel na to hledí pěkně z povzdálí. Mezi maminkami se to moc nesluší říkat, ale okamžitě bych si to s ním vyměnila a také bych nejraději zůstala v práci. Kdyby si to na pár dní zkusil, určitě by pochopil, že teď toho nedělá dost. To poslední, o co stojím, jsou vyostřené hádky, které by teď vše jen zhoršily, ale nervy mám už pořádně na pochodu.
Daniela, 41
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Jména osob byla na jeho žádost pozměněna
Korektura textu Bára Klímová
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Ilustrační foto: businessinsider.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Ano, asi málokdo z rodičů počítal, že by mohlo dojít k tomu, že si dítě bude doma taky muset i vzdělávat. Jako by nebylo dost na tom, že ho je potřeba živit, šatit, vychovávat, atd. Tady je zase víc vidět, kolik dětí vlastně lidé zvládají mít. A to si vezměte, že je na tom paní Daniela relativně ještě dobře. Jsou děti, které třeba počítač doma nemají vůbec, protože si to máma samoživitelka nemůže dovolit. A nemůže si ani dovolit s těmi dětmi jít na paragraf, protože by ji z práce vyhodili. Tahle situace přišla, připraven na ní nebyl nikdo z rodičů. Třeba i z těch, kdo té svojí učitelce z nějakých důvodů nemůžou přijít na jméno. Byla to taková obyčejná věc, dát děti do školy a odpoledne se s nimi sejít doma. Normální, každodenní život. Co bychom za něj dneska dali.....
Hlavně mají zabrat děti. Zajímalo by mě, jestli nezvládají udržet doma pozornost, když smaží na mobilu(PC) hry. Protože z mé zkušenosti jim to jde naprosto skvěle. Takže argument "nemůžu se soustředit" fakt nebrat. Není to "nemůžu", ale nechci. Co se plnění úkolů týče, doporučuji rodičům rozdělit si kontrolu a pomoc s plněním úkolů podle předmětů, pak nedochází ke zbytečným nedorozuměním, kdo má jakou zodpovědnost. A jestli to nepobere tatínek, tak říct dětem, ať se jdou zeptat tatínka s tím či oním. Přece je nepošle pryč, že to není jeho starost, ne?
Danielo, vy za normálních okolností vyděláváte víc než váš manžel, a přesto na váš manžel nechá vaření, praní, péči o domácnost, učení se s třemi dětmi a home office? Něco je špatně. Samozřejmě, doba je zlá a zavřené školy rodinám s více dětmi nepomohou. Chápu, že nechcete zvyšovat stres v domácnosti, ale jiná možnost tady není, než že si s manželem sednete, uděláte rozdělení prací a jízdní řád a podle toho pojedete, dokud se školy neotevřou. Váš muž, který není na home office, by měl po dobu, kdy děti ají distanční výuku, dělat všechen úklid, všechen nákup, všechno praní a žehlení. Po práci byste se měli střídat v tom, kdo zajistí večeři a oběd pro děti na příští den a kdo půjde s dětmi ven. Alternatva, když na to nepřistoupí, je že si na dobu zavřených škol pořídíte doučovatele k dětem (s ohledem na to, že děti jsou malé, tak nejlépe z řad studentů pedagogických fakult, nabídka teď je docela velká) a pomocníka v domácnosti (nějaký student, nebo někdo z mužů, kteří se za dobrých časů živí podnikáním "hodinového manžela" by tu pomoc třeba vzal). Snadněji se najde pomocnice v domácnosti, ale těžko říci, jestli by to stačilo na vašeho manžela, aby se probudil. Nemůžete na home office dělat všechno to, co teď děláte! Vždyť přijdete o práci - a na to je teď nejhorší možná doba.
Palomito, to, co píšete, vůbec, ale vůbec neplatí pro sedmiletého školáčka. Tak malé děti nejsou schopné podstupovat výuku, když k tomu nemají dospělého (ve třídě, doma vedle počítače). To není jako sledování pohádek. Pro nejmenší žáčky distanční výuka není, může spíš napáchat škody, pokud se rodič nemůže školáčkovi věnovat nejlépe už i při zadávání úkolů, tj. při videopřenosu, ale hlavně pak při pořádném vysvětlení a povzbuzování, když ty úkoly plní.
kolcavo, to je jedno dítě ze tří. Samozřejmě, že ten nejmenší zabere nejvíc času při online, ale ty dvě odrostlejší už musí být samostatnější, zejména, když už si tím prošly na jaře. Navíc, starší mohou dělat domácí úkoly s mladšími, to zvládnou, když chtějí. Mám to z první ruky, takže přesvědčovat mě o náročnosti nemusíte ;) Když je to v rodině správně nastavené, zaberou všichni automaticky a ne pouze matka. Tady je partner na baterky a děcka evidentně zhýčkaná. Rodina má fungovat jako tým a podporovat se navzájem, ne, že matku vysajou do mrtě a sami zůstanou vysmátí.