Zeptejte se mužů

anna (30-40) se ptá:

Můj muž se mi po půlroce lží a vytáček přiznal k osudové lásce. Chce zachovat stávající rodinu, protože ona má taky rodinu a není ochotna ji rozbít. Až všechny naše děti (naše i její) vyrostou, chce žít s ní. Tvrdí, že je to úplně něco jiného, že jsou na sebe napojeni. Mě má rád. Chci vědět jméno, nevěří mi, neřekne ho. Tvrdí, že to není podstatné. Jakou mám z pohledu muže volbu? Je jeho postoj normální-vyžaduje moji toleranci a normální rodinný život. Děkuju A.

Aničko, já sice nevím kdo tomu dal přívlastek osudová láska, ale pakliže věříte v osud, je osudové všechno. Tedy i láska, i sousedé, i přátelé. Problém bude jinde. Něco mu doma chybí. Ať už o něj stojíš nebo ne, zjisti si od něj, co ho na ní tak přitahuje. A zapamatuj si všechno co řekne. Protože tam bude to, co mu na tobě chybí. Pak se jen rozhodneš, jestli se chceš změnit k lepšímu (nebo k horšímu) a hlavně jestli se to odehraje ve vztahu k němu, nebo k někomu příštímu. To rozhodnutí je docela důležité, nejhorší totiž je plavat od břehu ke břehu - je-li to srozumitelné. Vyžadovat totiž po někom toleranci s vyhlídkou na to, že ho opustím - to je stejný nesmysl jako stavět dům v zátopové oblasti. Asi bych se ti docela divil, kdybys tohle tolerovala. Jsi žena (v nejlepším věku), suverénní bytost, schopná vlastního života, tak se nenechej hloupě manipulovat. Druhá varianta je, že ho miluješ natolik, že mu to budeš trpět a doufat, že ho to přejde. Nebo ji. A že nepřijde jiná, které zase bude chtít dát někdo přívlastek osudová. V tom případě je tolerance na místě (taky doufání, že to vyjde). Život je strašně jednoduchej, co chceš aby bylo výsledkem, to podporuj. Co nechceš aby bylo výsledkem, to nahraď. Na světě je přes tři miliardy chlapů... Přeji hodně síly a skvělý každý den