Esmeralda (20-30) se ptá:
Ahoj, bydleli jsme s pritelem dva roky a pak mne ze dne na den po jednom konfliktu opustil. Odesel se zpet k rodicum. V te dobe jsem psala diplomku a ucila se na statnice. Muj byvaly pritel si vsechny veci odstehoval, krome sve postele, a to doslova. Prestoze mu tohle uz nikdy nezapomenu, svou samotu snasim dost spatne a udrzuji s nim stale milenecky vztah. Dal si poskytujeme i dusevni podporu a obcas spolu stravime odpoledne prochazkou nebo jdeme na veceri. Je to hezke, ale zaroven pekelne boli. Nekolikrat jsem se pokusila se s nim usmirit, ale on uz nasemu vztahu nedava sanci a chce zustat jen u pratelstvi. Presvedcuje me, ze se k sobe nehodime, ze mam ted VS. Pokazde me trapi se slovy, ze uz je to naposled a musime s tim vsim skoncit. Strasne me tento stav veci ponizuje, citim se vsim vinna. Po pul roce mam pocit, ze kazdou chvili zkolabuju, prepada me buseni srdce, spatne se mi dycha a trpim depresi. Pratele mi pomahaji, ale precijen mi nejsou tak blizko, abych se svym expritelem dokazala prerusit vsechny styky. Hledat nekoho jineho v tomhle stavu nechci a uprimne ani nemam chut nekoho jineho poznat. Co mam delat? Jak ma rozumnet tomu co chce, kdyz neco jineho rika a neco jineho dela? Byli jsme spolu sedm let a myslela jsem, ze mu rozumim.. Diky za vas muzsky pohled a radu.
