Viky se ptá:
Ahoj, je mi dvacet a podle mých přátel jsem 'krásná, hrozně chytrá a zábavná', zkrátka 'ideální partnerka'. Můj problém ale je, že přes svou samostatnost nedokážu muži říct, že si mi líbí a že ho mám ráda. Teď jsem po delší době potkala kluka, který mi moc imponuje, máme společné zájmy i názory a nechci z něj mít 'jen' dalšího kamaráda. Slíbila jsem si, že se rozhoupu a něco mu naznačím nebo snad přímo řeknu, co cítím. Jak jsem říkala, moc si rozumíme, ale asi jako sourozenci, nikdy mi nedal nijak najevo, že bych ho přitahovala nebo že by si snad všiml, že jsem holka. Přitom se zajímá o všechno, co se mě týká a krásně se na mě dívá (což je ovšem možná jen můj subjektivní pocit). Tak bych ráda věděla, jak vám chlapům nejlépe naznačit, že nechci být jen vaše kamarádka a jestli (podle mála, co jsem napsala) mám u něj nějakou šanci?! Díky moc za odpověď, Viky:)
Viky,
normálně nám to řekni. My vám totiž do hlavy nevidíme (což, přiznejme si to otevřeně, je mnohdy dobře).Takže nečekej, že nám něco dojde. Ne všichni jsme stejní, ale někdy si ani netroufnem.
Můj poslední víkend toho byl dokonalou ukázkou.
Přijal jsem pozvání od člověka (ženy), kterého jsem znal jen po telefonu. Obrovské souznění, dokonalé porozumění, to bylo všechno co jsem věděl z telefonu (a to jsme si volali dvakrát). Vůbec jsem nevěděl za kým jedu, věděl jsem jen, že ji miluji jako duši.
A za tou duší jsem jel. Nepotřeboval jsem ani fotku, jel jsem se "nabít duchovně" za krásou myšlenek.
A pak jsme se setkali. A ona mne okouzlila také svou krásou.
Věř mi, že kdybych ji potkal na ulici, tuhle exkluzivní ženu, jak jsem odvážnej, neoslovil bych ji.
A ona mne miluje. A je to oboustranný. Ten vztah rozhořel jako vatra. Ale musela to udělat ona.
Tak neváhej...
Přeji ti spoustu dobrodružství a skvělý každý den vám oběma
