Odklad zahájení školní docházky: Je to volba rodičů

V Roztokách se v sídle společnosti Lexik, vzdělávacím centru a pedagogicko-psychologické poradně, s.r.o., sešly odbornice, psycholožky a speciální pedagožky, aby seznámily veřejnost se svou prací v rámci projektu Prevence specifických poruch učení pro dobrý start do školy, který se zaměřuje na děti od předškolního věku po žáky základní školy.

Ukázalo se přitom několik zajímavých věcí. „Tvrdá čísla hovoří jasně,“ řekla psycholožka Mgr. Lucie Součková. „Odklad zahájení školní docházky u nás třeba vloni dostalo přes 14 % šestiletých dětí, i když obecně se usiluje o to, aby takových odkladů bylo co možná nejméně.“ Jinými slovy, každé sedmé dítě  není schopné dostát nárokům první třídy základní školy. Za odklady se mnohdy skrývá obava rodičů o to, aby dítě ve škole uspělo a nebylo zbytečně znevýhodněno vůči spolužákům starším o rok i víc, kteří odklad dostali.

V řadě dalších případů rodiče do poradny dovede obava, že dítě trpí nějakou vývojovou poruchou, např. dnes hodně častou hyperaktivitou. „Asi ve dvou třetinách případů je ale zklamu,“ poznamenává k tomu PhDr. et Mgr. Silvie Janovcová. „To, co oni považuji za hyperaktivitu, je prostě jen nevychovanost. Důsledek příliš volné výchovy, která nemá nastavené mantinely.“ I to je celkem pochopitelný jev, odraz uvolnění celé společnosti v souvislosti se změnou společenských poměrů po roce 1989 a reakce na rigidní výchovu ve škole i v rodinách předtím, což dnes již představuje generační rozdíl.

Na druhou stranu již u předškolních děti ale je možné screeningem či dílčí diagnostikou cíleně vyhledávat možná rizika vzniku poruchy učení, která   mohou budoucí školní docházku zkomplikovat jak jim, tak jejich rodičům. Opakované zažívané pocity neúspěchu rozhodně nikomu na chuti k učení nepřidají, zvlášť, když učení samo a další dovednosti s tím související, si tyto děti osvojují podstatně obtížněji než jejich zdatnější spolužáci. Postupně mohou vést až k pocitům méněcennosti a neurotickým poruchám. Přitom podle statistik se specifické poruchy učení, tj. dyslexie, dysortografie, dysgrafie a dyskalkulie, objevují u 3 – 7 % dětí mladšího školního věku a poruchou pozornosti u nás může trpět až 20 000 dětí. Častěji než dříve se také u dětí objevuje dyspraxie, tj. nešikovnost, neobratnost, jako důsledek změny životního stylu. Dětských her, kdy se tyto dovednosti rozvíjejí a děti v nich soutěží, ubývá tou měrou, jak se rodiče obávají ponechat potomky venku s vrstevníky jen tak, bez dozoru.

Proto se jako stále důležitější jeví cílené vyhledávání dětí, u nichž by se mohla taková porucha rozvinout, už v předškolním věku. Tohoto cíle dosahují odborníci v Lexiku dvěma základními aktivitami: přímou prací v mateřských školách a nabídkou služeb Pedagogicko-psychologické poradny Lexik, kde nabízejí pomoc od předškoláků až po dospělé. V rámci projektu Prevence specifických poruch učení pro dobrý start do školy se soustředí na děti od předškolního věku po žáky základní školy. V rámci projektu proběhlo několik seminářů pro rodiče a pedagogy MŠ i ZŠ a chystají se další.

„Pracujeme zhruba v deseti vybraných mateřských školách ve Středočeském kraji ,  kde probíhají speciálně vypracované reedukační programy s lektorkou fyzioterapeutické části, speciální pedagožkou společně s některými pedagožkami školky. Ti všichni pracují s dětmi, které byly vybrány na základě screeningu a diagnostiky. Tato vyšetření provedly naše speciální pedagožky pod vedením paní docentky PaedDr. Olgy Zelinkové, CSc.  V naší poradně probíhají další vyšetření například školní zralosti u dětí, které mají letos nastoupit do školy,“ upřesnila ředitelka Lexiku Lenka Červenková.

Jako  zatím nedoceněná se ukázala spolupráce s rodiči. „Je to jejich volba,“ vysvětluje speciální pedagožka Mgr. Monika Pavelová. „Někteří z nich totiž odmítají takovouto diagnózu svého dítěte vůbec přijmout, cítí se jí poškození na své prestiži. Nepřejí si, aby bylo jejich dítě takto označováno a jakoukoliv pomoc právě z tohoto důvodu odmítají.“ Jiní rodiče sice pomoc přijmou, velmi se ale podivují, že by sami měli s dítětem dělat ještě něco navíc. „Odborníci tu však jsou jen proto, aby rodičům řekli, co a jak mají s dítětem dělat, ne aby to dělali za ně,“ vysvětluje PhDr. et Mgr. S. Janovcová a zároveň připomíná další úskalí této oblasti práce s dětmi. „Rodič, laik, bohužel nemá možnost zjistit, zda se u jeho dítěte předškolního věku může v budoucnosti nějaká porucha tohoto druhu objevit, protože mu chybí srovnání s ostatními dětmi. Ve školkách se proto obracíme na učitelky, které znají celou skupinu dětí, a řídíme se jejich doporučením, obvykle správným. Například jsme u 77 takto vytipovaných dětí z celkem tří mateřských škol provedli skupinový screening školní zralosti, který poukázal na skutečnost, že u 44 z nich by bylo vhodné provést komplexní vyšetření školní zralosti. Následně pak proběhlo zhruba 15 komplexních vyšetření školní zralosti a byly také doporučeny odklady.“

Projekt Prevence specifických poruch učení pro dobrý start do školy, který s. r. o. Lexik realizuje, i individuální poradenství v této oblasti, svůj smysl tedy určitě má. Navíc je v zájmu nás všech, aby děti absolvovaly nejen základní školu, ale i navazující středoškolské a případně vysokoškolské studium s co možná nejlepšími výsledky a bez psychických traumat, a nalezly potom také odpovídající uplatnění ve svém budoucím pracovním životě.

Jitka Lenková