Babinet.cz / Magazín / Kultura / Filmová recenze: Cesta naděje

Filmová recenze: Cesta naděje

16.3.2015 - redakce Babinet.cz

Oscarový herec Russell Crowe si v uplynulém roce vyzkoušel roli režiséra. Pod jeho taktovkou vzniklo historické drama Cesta naděje, které právě míří do českých kin. Pro svůj debut si Crowe vybral zajímavý příběh otce, jenž se vydá přes půl světa nalézt své syny, ztracené během první světové války. Ačkoliv se jeho cesta zdá zbytečnou, láska k synům zvítězí.

Australský farmář Joshua Connor (Russell Crowe) má v životě velkou smůlu. I přesto, že je vzorným otcem, manželem, farmářem a má i zajímavou schopnost najít ve vyprahlé poušti vodu, rozpadne se mu rodina, na níž mu nejvíce záleží. Jeho tři synové, které vroucně miluje, se přihlásí do armády, kde jsou poslání přímo na bojiště první světové války. Jelikož se domů nevracejí ani po jejím skončení a nešťastní rodiče obdrží pouze zablácený a zakrvácený zápisník jednoho z bratrů, mají je oba za mrtvé. Situaci nevydrží Connorova žena a spáchá sebevraždu. Zdrcený Joshua jí pak nad hrobem slíbí, že pojede do Turecka, kde jejich synové bojovali a přiveze je zpět domů. A nebo alespoň jejich ostatky. A tak se vydává na dalekou cestu na cizí kontinent, aniž by tušil, jaké dobrodružství nakonec zažije.

Řečeno na rovinu. Cesta naděje je nuda. Nuda, nuda a ještě jednou nuda, trvající bezmála dvě hodiny. Mohlo by se zdát, že herec s takovými zkušenostmi a takových kvalit jakým Crowe bezesporu je, si bude vědět rady s natočením akčních scén, nebo se alespoň bude snažit o nové, zajímavé prvky. Přeci jen, za svou kariéru spolupracoval s mnoha slavnými režiséry. Navíc si ke svému filmu přizval další držitele oscara, kameramana Lesnieho (trilogie Pán prstenů, King Kong atd.) a skladatele Hirschfeldera (Královna Alžběta, Záře atd.). Na výsledku se však nic z toho neprojeví. Scény z bitevního pole nejsou ani dramatické, ani dechberoucí. Prostě filmem jen tak plynou, protože jsou součástí příběhu. Pár kýčovitých záběrů na západy slunce, nebo na zpustošenou krajinu Osmanské říše nudnému výsledku jen přihrávají. A když štáb nesežene dobový vlak, nevadí! Hodíme tam pár pixelů a vlak i s krásnou parní lokomotivou doděláme na PC!

Nejhorším debaklem filmu je však křečovitá snaha dotlačit diváka k slzám. Vrcholem této úporné snahy je jedna scéna z bitevního pole, kde snad celou minutu (!!!) musí divák poslouchat nářek umírajícího. Pokud srdcedrásající nářek měl nahnat bolest a smutek do srdce divákova, budiž, ale jeho efekt moc nefunguje. Russellovi se bohužel nepovedla ani práce s postavami. Všechny dějové linky a většina postav prostě vyzní do prázdna, což překvapí hlavně u samotných bratrů, bojujících ve válce. Nebude vám jich líto, protože je Crowe vlastně ani nepředstaví.

Cesta naděje se prostě nepovedla. Dalo by se říci, že neurazí, ale to by se nesměla brát tak moc vážně. Tváří se jako velkofilm, ale ve skutečnosti ho míjí. Je jen jakýmsi šedivým příspěvkem kinematografii, bez opravdových emocí, či vypjatých momentů.