ROZHOVOR : Indie a její (nejen) kuchyně očima Michaely Samant

Michaela Samant, mladá sympatická žena pocházející ze Slovenské republiky, která už dlouhou dobu žije v daleké Indii se svým manželem a dvěmi dcerkami.  Je autorkou knihy Jak chutná masala, která byla logickým vyústěním Michaelina obsáhlého blogu nabitého indickými recepty stylem "krok za krokem" s úžasnými fotografiemi, díky jehož obsahu získala obrovskou fanouškovskou základnu. Kniha obsahuje nejen pár receptů, ale stejně jako níže uvedený rozhovor popisuje život v Indii jako takový.

Michaelo, řekněte nám, jak to všechno vlastně začalo? Jak se mladá slovenská dívka ocitne v daleké Indii? A který moment v počátcích byl pro vás asi ten nejtěžší?

Zacalo to tym, ze som po praci chodila pomahat sestre do jej internetovej kaviarne. Tam som sa zoznamila s „chatovanim“. Bol to dobry sposob ako konverzovat s ludmi v anglictine a zdokonalit tak komunikaciu a slovnu zasobu. Rozhodne som necakala, ze si takto najdem svojho buduceho manzela. Najtazsi moment bol asi den pred svadbou. V ten den na mna dolahlo, co vsetko sa za posledne tri mesiace udialo a ze svadbou sa vlastne rozhodujem, ze uz navzdy zostanem zit v Indii. V hlave sa mi pretekali myslienky, az to zo mna slo slzami von. Ale tym zo mna aj stres opadol a rano v den svadby som mala jasno.

Vaše cesta do Indie byla veliký skok do neznáma, otázka je tedy nasnadě, a sice co vás nejvíce překvapilo příjemně a naopak co nepříjemně v této krajině? Jaké jsou největší rozdíly mezi životem tady u nás a v Indii? Dají se tyto dvě naprosto odlišné kultury vůbec v něčem porovnat?

Prijemne ma prekvapila atmosfera festivalov. To ako ludom je vsetko jedno, co si kto mysli, ako pocas festivalov tancuju na ceste a nikto sa neobzera, ci sa nahodou na nom niekto nesmeje. Neprijemne je asi to, co o Indii vedia vsetci. Odpadky. Na to sa zvyknut neda a ani si na to zvykat nechcem. Narod potrebuje tvrdu prevychovu v tomto a hlavne by kompetentni mali vytvorit nejaky system na zber a spracovanie odpadkov. Mam pocit, ze ziaden system v tom nemaju. Mozno vo velkomestach, ale aj tam su skladky za mestom, kde sa to len hromadi. Chyba mi take to nase prostredie na prechadzky. Tu je to sama cesta a auta a motorky. Nie je tu poriadneho miesta, kde by sa dalo len tak poprechadzat. Ja som vyrastla v malom meste, plnom zelene, okolie same kopceky a lesy a s rodicmi sme chodievali na dlhe prechadzky, s ocinom zbierali huby. Tu je to nemozne, ak clovek zije v meste. Ak chce clovek prechadzku v prirode, bud sa do tej prirody musi odviezt autom alebo zit priamo na vidieku.

Rozdiel v zivote tu a na Slovensku.. ako sa hovori „jake si to udelas, takove to mas“. Ja tie rozdiely az tak nevnimam, az na podnebie. Mozno som sa uz za tie roky prisposobila, neuvedomujem si rozdiel. Jednoducho zijem zo dna na den, mam svoje zvyky a vnimam to tu ako domov, preto si rodiely uz ani nevsimam. Ani tie kulturne. Manzel nie je nabozensky fanatik, takze ani v tomto zmysle som sa nemusela nijako prisposobovat. Kulturny rozdiel vnimam skor v tych festivaloch, v chramoch a mesitach, ktore su roztrusene po celom meste, v sposobe ako sa tu ludia obliekaju. Obe kultury sa asi daju len tazko porovnavat. Je kadza ina. Kazda svojim sposobom pekna a zaujimava.

V Indii, daleko od své rodiny, jste se provdala. A právě svatba se nabízí jako další otázka. Jak vlastně probíhá svatba v Indii, co svatební zvyky, svatební menu? A spolu se svatbou mě napadá ihned další otázka … jelikož jsme server pro ženy, a sice jaké postavení má vlastně žena v Indii?

Nemali sme tradicnu velku indicku svadbu. Ani jeden z nas si nepotrpi na velke ceremonie. Mali sme maly hinduisticky obrad, ktory trval len hodinu. Boli v nom zahrnute tie najdolezitejsie ukony, ktore sa do tej hodiny zmestili. Uprimne, ani netusim, co vsetko sa dialo, pretoze obrad prebiehal v sanskrite a aj ked mi moja nastavaju svagrina prekladala pocas obradu, tak ja som to ani celkom nevnimala, co sa prave deje a len robila, co mi kazali. Hned po obrade sme sli podpisat sobasny doklad, s ktorym sme museli ist na matriku, aby nam vydali riadny sobasny list. Sli sme aj do najvacsieho chramu v Chennai, kde nam pozehnali a vratili sme sa na hotel, kde sme si dali obed, co kto chcel. Nebola ziadna hostina, pretoze na samotny sobas sme mali pozvanych len 6 ludi. A kedze v tom case mi indicka kuchyna nechutila, moj svadobny obed bola naozaj zla pizza.

Postavenie zeny v Indii.. to je velmi tazka otazka. Pretoze India je obrovska a tie zvyky su vsade ine. Vsetko zalezi nakoniec od samotnej rodiny. Ak mam hovorit za moju indicku rodinu, tak zena a muz maju rovnake postavenie. Teda ziadne take, ze zena sa musi podriadovat. Skor by som povedala, ze ulohy maju rozdelene, teda zena ma na starost rodinu, postarat sa o deti a o domacnost a muz sa stara o prijem do rodiny. Ale osobne som nikdy nemala pocit, ze by som bola nieco menej.  Samozrejme to neznamena, ze postavenie zien v Indii je take ako to citim ja. Toto je naozaj na dlhu debatu a neprisli by sme k ziadnemu jednotnemu zaveru, za takto a nijak inak.

Jak probíhá váš typický den? S manželem máte dvě krásné holčičky, zbyde vám čas na nějaké vaše koníčky, případně jaké to jsou?

Moj manzel momentalne pracuje dalej od domova, takze chodi len na 1 den v tyzdni domov, na otocku. V podstate teraz byvam sama s detmi. Vstavame o 7,  obycajne byva na ranajky domaci chlieb s natierkou alebo maslom a nejaka zelenina, v nedelu, ked nie je skola, tak je viac casu na pripravu placiek. Do skoly chodime na pol 9. Ja potom doma varim kazdy den cerstvy obed, casto to byvaju dva rozne obedy (pokial je manzel doma), lebo Sunil ma rad palive jedla a deti a ja nie. Obed detom potom balim do obedarov a o 12.30 ho zanesiem do skoly. Raz alebo dvakrat do tyzdna chodim poobede, ked zanesiem detom obedare na nakup  zeleniny a ostatnych potravin. Raz som sa spytala jedneho autowalla (pan, co jazdi na tuktuku), ci by prisiel vzdy, ked mu zavolam. Suhlasil a odvtedy je to jednoduchsie pre mna, pretoze pride az k cinziaku, vezme ma riksou kam potrebujem a zavezie domov. Este mi aj nakup pomoze odniest k bytu.  Pre deti chodim o 3 poobede a pretoze je cez den horuco, vzdy nasleduje poriadna sprcha. Az potom nejaky olovrant, co su obycajne  suche kekse a ovocie a nasleduju domace ulohy. Snazime sa ich vzdy dokoncit tak, aby stihli ist este na hodinku von. Potom vecera, umyt zuby a do postele. Takto to prebieha kazdy den, okrem nedele, co je jediny volny den v tyzdni. Deti tu chodia do skoly aj v sobotu. A cas na konicky? Samozrejme. Moj konicek je varenie a to robim denne.

Pomalu se přesuneme k indické kuchyni…jaké bylo vaše prvotní setkání s touto kuchyní?

Moje prve stretnutie bolo „fuj“. Uz na pohlad mi bolo jedlo nesympaticke, mastne, palive. Pretoze presne tak vyzera typicke hotelove jedlo, hlavne teda na juhu Indie, kde som svoje prve indicke jedlo ochutnala. Neskor som samozrejme zistila, ze je to o niecom uplne inom, ak sa vari doma a tiez si treba najst ten sposob varenia a tie suroviny, ktore nam chutia. Kazdy kut Indie ma iny sposob pripravy jedal, iny sposob  dochucovania. Moj manzel pochadza zo statu Maharashtra, z oblasti Malvan. Tam sa vo velkom vyuziva kokos, jedia vela ryb a morskych plodov, kedze je to pobrezna oblast. Ale jedia aj vela zeleniny, ktora je casto dochutena prave tym cerstvym, struhanym kokosom. Cize ta palivost je tym kokosom vyvazena a jedlo chuti fantasticky.

U nás jsme zvyklí na to, že vejdeme do jednoho velkého obchodu a tam nakoupíme vše, od mléka, přes zeleninu, mouku až po maso (kvalitu našich potravin teď ponechme stranou). Jaké to je ale v Indii, mám pocit, že tam to tak jednoduché není, nebo se mýlím? Co ale musím vyzdvihnout, jsou tamní trhy, které mě na fotkách doslova fascinují, ta spousta zeleniny a ovoce, které jsme tady snad ani nikdy neviděli. Jak v Indii fungují právě tyto úžasné trhy?

V Indii uz dnes funguju aj siete supermarketov. Ale najlepsia zelenina a aj lacnejsia sa vzdy da kupit na miestnom trhovisku. Ak pravidelne chodim k tomu istemu predavajucemu, lahko si ma zapamata a uz z dialky kyva a do vahovej misky mi uklada najkrajsie kusky. Rovnako ako zeleninove trhovisko funguju aj trhoviska s masom. Dalej su mensie sukromne obchodiky, kde predavaju maso podla druhu (a samozrejme aj podla nabozenstva). Maso je vzdy cerstve. Popri ceste sa predava sezonne ovocie. Chodieva k nam k cinziaku tiez mensie nakladne auto, kde maju v kosoch niekolko druhov zeleniny, ale vyber byva slaby, takze toto vyuzivam, len v pripade nudze, ak som napriklad chora.

Jaký je takový ten zásadní rozdíl mezi kuchyní indickou a naší. Zvykala jste si těžce na úplně jiný styl jídla?

Poviem to tak, ako to povedal moj manzel. „Slovenske jedla su bez farby a chuti“. V indickej kuchyni sa casto pouziva napriklad kurkuma, ktora doda jedlu zltu farbu. Dalej je to velke mnozstvo rozneho korenia, ktore doda chut. Ale je to o zvyku.  Pre mna su obe kuchyne chutne. Samozrejme som si musela na tie indicke chute zvykat. Bolo to nove a taky trosku sok. Ale tym, ze som sama zacala skusat varit doma a ucila sa pouzivat korenie, tym som sa do tych chuti dostavala viac a viac. Su jedla, ktore jednoducho nemusim (tak ako aj v slovenskej kuchyni, napr. koprovka alebo salatova polievka), ale inak si myslim, ze indicke jedla su velmi dobre aj zdrave, rychlo pripravene a nakoniec indicka kuchyna nie je len tom, aby jedlo poriadne palilo. Ani v Indii kazda domacnost zasadne nevari len palive jedla. Co komu, ako chuti.

Indie se přirovnává ke „kořence světa“, bylo těžké se ve všech těch pro nás neznámých (nejen) kořeních zorientovat? Jaké koření nejčastěji používáte vy sama?

Mala som zo zaciatku problem hlavne s pomenovanim korenin. Mnohe som  nepoznala ani podla nazvu, ani podla vzhladu. A uz vobec som nevedela ako sa maju pouzit a ake korenie s akym jedlom kombinovat. Dnes je mojou zakladnou vybavou: kurkuma, chilli korenie, susene chilli papricky, koriander, senovka grecka (semienka aj susene listky), rimsky kmin (pouzivam skor tmavy, pre mna chutnejsi a krajsie vonia), kardamon (zeleny aj hnedy), skorica, biley mak, ajwain, cernuska, badyan a zo zmesi je to garam masala a tandoori masala. Okrem toho mam doma vzdy kokosovy orech, kesu orechy alebo mandle, ktore su vybornym zahustovadlom roznych kari. Okrem korenia su dolezite v indickej kuchyni aj strukoviny. Ak by som byvala na Slovensku, asi by som v mraznicke mala maso ako kazda typicka (nevegetarianska) domacnost. Ale tu v nej skladujem strukoviny.

Jaké je vaše nejoblíbenější indické jídlo a naopak, čemu jste na chuť prostě nepřišla. A otázku lze položit i naopak, co váš manžel a česko-slovenská kuchyně?

Moje najoblubenejsie jedlo je kuracia korma, co sa masa tyka, dalej mam rada shahi paneer korma a potom je to akakolvek stir fry zelenina, ktora je dokoncena cerstvym kokosom. A tiez mam rada placky paratha, ktore sa daju rozne plnit. Nemam rada Rasam, prilis palive jedla, kde hlavna surovina sa vobec neda rozoznat pod tym mnozstvom korenia a nemam rada karelu (velmi horke, male, hrbolkate tekvicky). A tiez nemam rada vacsinu indickych sladkosti, ktore su neskutocne presladene. Manzel ma rad barani gulas, nas domaci chlieb a rozne polievky, ktore nepotrebuje mat az tak palive. A este ma rad nase kolace  (babovku a kakaovy zavin).

Jaký byl prvotní impuls pro založení vašeho blogu, který je v současné době doslova nabit recepty s nádhernými detailními fotografiemi, a který je navíc i krásnou ukázkou vašeho života v Indii?

Recepty som si najprv pisala do pocitaca pre seba, ked som sa este len zacinala ucit co-to o indickej kuchyni. Neskor som si zalozila blog s tym, ze som si tie recepty, ktore som mala odskusane a chutili nam donho zapisala. Pisala som to skor len tak pre seba, fotky pribudli neskor. Vela z tych postov som na zaciatku aj zmazala, lebo jedla som vylepsovala a recepty menila. Potom som zacala blogovat tak trocha so zamienkou, ze mozno blog pomoze niekomu ako som ja, kto sa privydal do Indie a mozno je v tych zaciatkoch, ked sa musi ucit vsetko sama.  Blog ma zaroven pohanal ucit sa viac, zaujimat sa, vyhladavat, pytat sa a skusat a trenovat. Do toho pribudli fotky z Indie takeho bezneho zivota, diania v skole, kam chodia deti. Myslela som si, ze by to mozno mohlo byt pre nasinca zaujimave pozriet sa na taky obycajny zivot v Indii, nie tie typicke zabery, co nam ponukaju casto v dokumentarnych filmoch. Snazim sa Indiu ukazat v tom lepsom svetle, aj ked nechcem, aby to vyznelo tak, ze voci problemom, ktore v tejto krajine su, som slepa a hlucha. Ale tie su dostatocne ukazane na inych blogoch a strankach si myslim, prave preto ja fotim to pekne, co okolo seba vidim.

Ještě chvíli zůstanu u vašeho blogu, který svým obsahem by postačil na úžasnou kuchařskou knihu. Jednu knihu „Jak chutná masala“ jste už napsala, knihu jsem četla a musím říct, že je opravdu skvělá, píšete s nesmírnou lehkostí a skvěle se to čte, tudíž otázka je jasná, nechystáte další knihu?

V prvom rade dakujem a som rada, ze prva knizka sa pacila, aj ked bola tenucka a mozno troska strucna. Druhu knihu by som rada vydala, ale uz len kucharsku, zameranu prave na indicku kuchynu. No mam pocit, ze vydavatelstva sa toho boja, kvoli surovinam, ktore pouzivam. Vela z nich nie su bezne dostupne v obchodoch, tak si mozno myslia, ze kniha by sa nepredavala. Ak by prilezitost bola, sla by som do toho, ale ak nie, mne ide aj tak o to, aby som ludom priblizila to dobre, co indicka kuchyna ponuka a ich pochvala a obcasny mail su tiez odmenou.

Otázka na závěr, co byste vzkázala našim čtenářkám, které třeba právě také stojí před situací, zda odjet do daleké ciziny?

Na toto neviem odpovedat na rovinu. Kazda situacia je individualna a ja si netrufam nikomu radit. Hlavne treba konat s rozumom, to je asi jedine, co by som odkazala.

Michaelo, mockrát vám děkuji za pohodový rozhovor plný zajímavostí ze života v Indii a přeji nejen vám, ale celé vaší rodině mnoho krásných pohodových chvil prožitých v harmonii a lásce.  A pro čtenářky ještě překvapení na závěr, již brzy zde uveřejníme recept na jednu z nekonečných pochoutek Michaely.

Fotografie - archiv Michaely Samant :

Fotografie 1 - Michaela s dcerkami

Fotografie 2 - malý chrám v Mahabalipuram (Chennai, Tamil Nadu)

Fotografie 3 - stát Andhra

Fotografie 4 - opice focené na kopci Matheran, ale vyskytující se vsude v Indii

Fotografie 5 - Michaela s rodinou

Fotografie 6 - oblast Malvan

Fotografie 7 - oblast Malvan

Fotografie 8 - Malvani thali - typické jídlo oblastii Malvan, kde se v kuchyni používá čerstvý kokos a hodně se jí plody moře

Fotografie 9 - Indické trhy

Fotografie 10 - Stone  chariot - kamenný vůz z Hampi

Fotografie 11 - chrám Virupaksha temple - Hampi