K masopustu na Valašsku patří slivovice, frgály a klobásky

Oslavy masopustu byly vždycky společenskou záležitostí a lidé se při nich dobře bavili. Na Valašsku tomu nebylo a není jinak. Tento kraj je silný svými tradicemi, se starými roubenkami, kde pohostinní lidé servírují s láskou svou slivovici, frgály a klobásky. Tradice mají svůj hluboký význam zakořeněný v historii, kdy se setkává rodina s přáteli u prostřeného stolu plného dobrot. Masopust – vstupní období nového roku – je čas veselosti, zábavy, spojený s pojídáním tučného masa a koblih zlátnoucích v oleji. Nejveselejší údobí v roce oslavující elementy Slunce, plodnosti a síly. Masopust začínal po svátku Tří králů, tedy 6. ledna, a končil pohyblivou Popeleční středou, počátkem křesťanského velikonočního půstu. Proto se významní výrobci kraje spojili a nabízejí ucelený pohled na slavnosti. Masokombinát Krásno, Mlékárny Valašské Meziříčí a likérka RUDOLF JELÍNEK nabízejí své produkty – speciální masopustní klobásku, tradiční kysané mléčné výrobky stále zachovávající staré receptury  a používající kvalitní suroviny, a slivovice ze švestek z vlastních sadů.

„Krásno si váží odkazu předků a usiluje o zachování tradic, i proto v nabídce valašských uzenin nechybí speciální masopustní klobása,“ uvádí pan Karel Pilčík, majitel masokombinátu Krásno.

„Mlékárna Valašské Meziříčí vyrábí kvalitní a chutné výrobky, které můžete zařadit do jídelníčku i o takových svátcích, jakými jsou masopustní hody,“ uvádí Zdeněk Bukovjan, Sales&Marketing manager Mlékárny Valašské Meziříčí.„Jednotlivé pokrmy mají hlubokou symboliku.
Například Boží milosti je tradiční masopustní pečivo, které bylo pamlskem pro promrzlé účastníky maškarních průvodů a zapíjelo se slivovičkou.
Koblihy zase připomínají Slunce, jeho oslavu a návrat. Mléko a mléčné výrobky byly při jejich přípravě nezbytné. Doby, kdy si každá hospodyně vše vyráběla z vlastní produkce, jsou nenávratně pryč. Jsme tady, ale my a dovoluji si říct, že součastná chuť a kvalita našich výrobků se od té tradiční neliší. Rádi tuto tradici udržujeme, protože jsme přesvědčeni, že tím k zachování tradic nejenom na Valašsku, přispíváme,“ dodává Zdeněk Bukovjan.

AUIDIO: Do mlékárny Šárku Málkovou pozval Zdeněk Bukovjak a farmářka Ludmila Mužikovská jí prozradila, jak se žije na farmě.

„Tradice výroby destilátů ve Vizovicích je stará dobře přes čtyři sta let,“ uvádí Miroslav Motyčka, obchodně-marketingový ředitel společnosti RUDOLF JELÍNEK. „Při výrobě slivovice, nejznámějšího českého ovocného nápoje, dodržujeme mnohaleté tradice a léty osvědčené výrobní postupy, které se předávají z generace na generaci a spolu s nejmodernějšími technologiemi jsou zárukou kvality. Zahájili jsme výsadbu vlastních švestkových sadů na jižní stráni vizovického údolí v části zvané Těchlov. Díky pálení z vlastního ovoce máme větší kontrolu nad kvalitou destilátů. Pro ty, které zajímá historie i současnost výroby slivovice, je připraveno přímo v srdci podniku ve Vizovicích exkurzní a návštěvnické centrum Distillery Land. Zde se návštěvníci seznámí s historií rodu Jelínků, zakladatelů firmy, výrobními prostředky používanými dříve a nyní, či uvidí dřevěné sudy, které slouží ke zrání destilátů. Jsme rádi, že vyrábíme výrobky, které jsou typické pro tuto oblast a i nyní jsou součástí významných událostí v životě každého z nás,“ dodává Miroslav Motyčka.

AUDIO: O slivovici Šárce Málkové povídal  Miroslav Motyčka a masopustní klobásu představil Karel Pilčík.

Muzeum řeznictví

„Muzeum řeznictví ukazuje, jak se rodily valašské lahůdky, a představuje kumšt tamních řezníků. Na Valašsku jsme na řeznické řemeslo patřičně pyšní,“ uvádí manažer muzea Aleš Linduška. „Hlavními trumfy muzea jsou především nádherně zrekonstruované stroje z meziválečného období. Stroje jsou přitom nejen krásné, ale i funkční. Chtěli jsme ukázat klasické ruční nástroje i unikátní řeznické stroje. Chceme být živým muzeem, návštěvníci tedy mohou stroje vidět přímo v akci. Shromáždit tři desítky strojů, mezi nimiž jsou kutry, řezadla i narážečky, trvalo několik let. Chceme, aby muzeum žilo a bylo přirozeným kulturním a společenským centrem v regionu. Tomu napomáhá i spolupráce s dalšími firmami a institucemi – například valašským skanzenem v Rožnově, rožnovskými pivními lázněmi, výrobci tvarůžek v Lošticích nebo návštěvnickým centrem Distillery Land tradičního výrobce slivovice, společnosti RUDOLF JELÍNEK a Mlékárnou Valašské Meziříčí,“ dodává Aleš Linduška.

O masopustu a jeho tradicích

Na začátek vepřové se zelím

Generální zkouškou na masopust býval čtvrtek, který předcházel masopustní neděli. Říkalo se mu Tučný čtvrtek, někdy taky zkráceně „tučňák“, a mnohdy se před ním konala zabijačka. Tradičně se v tento den podávala k obědu vepřová pečeně s knedlíkem a zelím, která se zapíjela džbánem dobrého piva. Pěkná porce masa na talíři měla zajistit sílu a hojnost po celý rok. Pořádný oběd se podával také o hlavním masopustním dni – v neděli. U stolu se ale nevysedávalo nijak dlouho, protože po jídle všichni spěchali k muzice. V zábavě a tanci pokračovali lidé i během pondělí. To hlavní přišlo v úterý, kdy zároveň s úderem půlnoci veškeré veselí skončilo.

Bez dobrého jídla by nebyl masopust

O masopustu měly hospodyně plné ruce práce. O maso nebyla nouze, protože se předtím často konaly zabijačky. S oblibou se proto o masopustu slavily i svatby, ze kterých měla podle pověry vzejít trvalá manželství. Na stůl  také mířily škvarkové placky, vdolky, trdelníky, šišky nebo frgály. Masopustní pochoutkou byly koblihy smažené na másle a plněné povidly nebo mletým mákem. Z koblihového těsta se připravovaly boží milosti bez náplně, hojně sypané cukrem. Ráno na Popeleční středu lidé ještě snídali mastné rohlíky s kávou, ale oběd byl již postní, tedy bezmasý.

Nejstarší záznamy o masopustním veselí v Čechách a na Moravě pocházejí ze 13. století, oslavy mají ale svůj původ pravděpodobně již v předkřesťanských dobách. Lidé slavili slunovrat převlečení za nejrůznější zvířata, která představovala sílu a plodnost potřebné při nadcházejícím jaru.