Inspirativní muži: Právník, táta a filantrop Jan Holásek

Honza Holásek je muž mnoha tváří: Významný právník, milovník Berounska, donátor a v neposlední řadě táta. Chce ale to samé, co každá z nás, dobře vychovat svého syna a udělat maximum pro to, aby naše děti kvalitně žily ve slušné společnosti, čisté krajině a fungující zemi. Kromě toho miluje sport, dělá výborné palačinky a rozhovor s ním pro nás byl víc než inspirativní…

Lehce se představte naším čtenářkám?

Ještě nedávno bych o sobě řekl, že jsem partnerem jedné z největších českých právních kanceláří, ale nedávno jsem se rozhodl z pozice partnera kanceláře odejít a věnovat se vedle právního poradenství dalším aktivitám. Jde o zajímavé startupy v oblasti ekologie, realitní projekty, rozvoj volnočasových a rodinných center nebo filantropické aktivity. Aktuálně se třeba věnuji bezplatné právní poradně, kterou se chystám v nejbližších týdnech otevřít v Dobřichovicích na Berounsku, kde žiju. A protože tu rovněž vychovávám svého jedenáctiletého syna, tak mě zajímají i aktivity týkající se rodin, dětí a trávení volného času.

Takže právu už se moc nevěnujete?

Není tomu tak, už  se sice nevěnuju vedení právní kanceláře a jejím klientům, ale právo rozhodně  neopouštím. Do projektů, o kterých jsem se zmiňoval, přispívám kromě finančního vkladu zejména svými  právními zkušenostmi  a na všech se věnuji právnímu poradenství. V Dobřichovicích jsem členem kontrolního výboru zastupitelstva, píšu právní okénko do místního zpravodaje a otevírám bezplatnou právní poradnu pro občany, takže jak říkám, právo vůbec neopouštím. Ale chci se mu věnovat proto, že mě baví, ne proto, že by to byla jenom moje práce. Mám tak větší volnost si vybírat aktivity, které mě oslovují, naplňují, které jsou tvůrčí. To je pro mě velmi důležité.

Takže v Dobřichovicích vás zastavují sousedé s právními dotazy a proto otevíráte právní poradnu?

Tak to určitě není, že by mě při čekání na vlak zastavovali sousedé, ale o tom co dělám, se v Dobřichovicích myslím ví, a těch dotazů na právní konzultace je docela dost. Takže kromě již zmiňovaného právního okénka, kde řešíme konkrétní dotazy týkající se Dobřichovic, mě i toto vedlo k otevření poradny.

Vy jezdíte vlakem?

Ano, pokud nepotřebuji přejíždět po Praze mezi schůzkami, tak jezdím z Dobřichovic do Prahy vlakem. A nijak to nesouvisí s tím, jestli bych si mohl dovolit jezdit každý den autem. Ve vlaku si můžu číst, je rychlý, z okna je v údolí Berounky krásný  výhled a můžu si popovídat se sousedy a známými.

Co v právní poradně budete řešit?

Nemůžu samozřejmě řešit konkrétní kauzy, ale můžu zájemcům vysvětlit právní pohled na věc, můžu je uvést do problematiky, vysvětlit jednotlivé aspekty práva a nasměřovat je vhodným směrem k vyřešení jejich problémů. Právní gramotnost totiž u nás není vždy příliš vysoká, takže se budu snažit lidem srozumitelným jazykem vysvětlit, jak můžou svůj problém řešit. Dost lidí nemá ponětí o lhůtách, postupech, kam se mají obracet, kolik je profesionální právní služby budou stát. Ale abych odpověděl konkrétně, tak nejvíce se lidé ptají na věci související s nemovitostmi, s územním plánováním, protože to se života v obci nejvíce týká.

Máte rád Berounsko, je to to pravé místo pro člověka jako vy?

Pokud jde o Berounsko, tak se jistě shodneme s místními i návštěvníky, že jde o velmi půvabný kus země, který nabízí krásné prostředí pro život. Berounka je jednou z posledních neregulovaných řek, s unikátním přírodním charakterem, která nabízí skvělé prostředí pro vodáky, chataře i pro ty, co tam  žijí. A mohl bych dlouze mluvit o Karlštejnsku, o historickém Berouně, Svatém Janu pod Skalou, o dalších městech, obcích i památkách na Berounsku, ale to bychom tu seděli dva dny, takže vás radši pozvu na návštěvu. Já sám pocházím z východních Čech, pobýval jsem v zahraničí, v Praze, ale když jsem hledal místo, kde se usadím, tak jsem si Berounsko a konkrétně Dobřichovice zamiloval.

Ptám se proto, že se o vás ví, že se zajímáte o architekturu a urbanismus...

Máte pravdu, zajímá mě, jak se dokáže propojovat nová architektura se starou, vytváření nových funkčních celků. Není to jednoduché, ale když se tomu věnují kvalitní architekti, tak to jde. Nezbytný je ale zájem občanů města a obce, bez toho dobrá architektura nevznikne. Například u nás v Dobřichovicích to funguje. Drží se princip, že se moc nepovoluje výstavba na zelené louce, ale naopak se klade důraz na úpravy, rekonstrukce a rozvoj existujících domů a staveb. A v našem městečku je to pozitivně vidět.

Spousta obcí s tím v minulosti měla problém, zejména v okolí velkých měst a především Prahy. Tehdy bylo na vrcholu tzv. podnikatelské baroko, kdy lidé chtěli dům za Prahou a to jim stačilo. Dnes zjišťují, že je potřeba něco víc; služby, infrastruktura, fungující občanský život. A postupně se tak architektura v těchto obcích i stavby samotné mění. Jak cestuji po České republice, tak vidím, že se to postupně zlepšuje.

Takže máte dle vašich dalších projektů blízký vztah k architektuře?

Ano, dlouhodobě podporuji festival architektury  Architecture week, který organizuje architektonické akce a výstavy a podporuji také dětský projekt Hravý architekt, který se mi velmi líbí. Spočívá v tom, že děti z celé republiky i zahraničí jezdí na Pražský hrad, kde je provází přední čeští architekti a vypráví jim o historii a architektuře. Samozřejmě tak, aby to děti ve svém věku pochopily, a aby je to bavilo.

Následuje dětská dílna a stavění modelů staveb. Děti pak kreslí obrázky měst, odkud přijíždějí. Kreslí tam i stavby, které tam chtějí mít a v soutěži se pak vybírají nejzajímavější díla. Je to koncept, který se už dostal i do zahraničí – do Izraele, Maďarska a dalších zemí.  A věřím, že si získá podporu i ambasád, bude dlouhodobě růst a přispěje k rozvoji kvalitní architektury.

Přes velké množství aktivit, máte vůbec čas odpočívat?

Mám. I když preferuji spíš aktivní odpočinek. Mám jedenáctiletého syna, se kterým si rád vyjedu na kole, vyrazíme na vodu, zkrátka spolu aktivně blbneme. Já osobně jsem sportovně založený. Nevyhledávám přímo adrenalin, byť pravidelně vyrážím s přáteli na divoké rafty do Alp, ale nebaví mě nehýbat se. Ale umím relaxovat i u toho, že posekám zahradu, i  když pravda je, že zahradě bych mohl věnovat více času, aby více odpovídala mým představám.

Jako náruživý vodák, jakou řeku byste doporučil na rodinnou dovolenou?

Jistotou je Vltava. Díky Lipnu je nahoře vždy dost vody a v okolí je dost zajímavé přírody a především hradů a zámků, takže nemusíte být jen na vodě. Na druhou stranu na Vltavě je vždy plno lidí a ne každému se to líbí. Dobrá je Ohře, tu jsme jeli letos,  zejména pod Karlovými Vary. Já rád jezdím i na Orlici, kde není tolik vodáckého servisu, ale je to přírodní řeka, tu si užijete. A kdo chce něco opravdu živějšího – ale není to pro každého – tak doporučuji jarní sjezdy českých řek, které mají dost vody na jaře po tání sněhu. Není to nebezpečné, ale chce to už mít nějaké zkušenosti. Například Jizera, nebo Kamenice.

Naše čtenářky si určitě teď představují krásnou dovolenou, ale také si vybaví, jak to vypadá, když se z vody s celou rodinou vrátí domů. Umíte si to taky představit, jako muž a úspěšný manažer?

Já myslím, že to je zažitá představa, že úspěšní manažeři se domácím pracem nevěnují, ale není to tak. Já se jim nijak nevyhýbám a do jisté míry to považuji za relaxaci. Říkám do jisté míry, protože řekněme tak po hodině, hodině a půl mě to přestane bavit. Ale když je něco potřeba udělat, tak na tyto pocity není čas a jsem zvyklý práci dokončit. Teď vůbec nemluvím o sekání zahrady, protože to mají chlapi rádi – je to na čerstvém vzduchu, je za vámi vidět výsledek práce a zase tak náročné to není. Takže nemám s domácími pracemi problém, odpočinu si u toho, ale je zase pravda, že mýt celou sobotu okna mě teda opravdu nebaví.

A kdybyste si měl vybrat mezi praním, žehlením nebo luxováním?

Tak rozhodně ne luxování. Praní mi nevadí, u žehlení si vyčistím hlavu, ale luxování teda opravdu nemusím.

Vaříte doma? Máte nějaký oblíbený recept?

Já doma spíše pomáhám vařit. Partnerka tvrdí, že velmi dobře krájím, od cibule přes zeleninu a vše, co je potřeba. Snad to neříká proto, že mě nechce pustit k vaření. Oblíbené recepty nemám, ale když jsem studoval v cizině, tak jsem se naučil perfektně dělat palačinky, včetně samotného rituálu přípravy a prohazování palačinek na pánvi. Není to unikátní recept, ale palačinky umím dobře.

Co si podle vás muži nejvíce váží na ženách?

Co si myslí muži obecně nevím, ale pro mě osobně je důležité porozumění ze strany ženy a nadhled. To jsou alespoň z mého pohledu velmi důležité vlastnosti pro muže mé profese nebo mého zaměření. Zkrátka že pochopí, že zahrada nebude posekaná v sobotu, protože musím řešit nějaké pracovní  věci, ale třeba až v neděli. Samozřejmě musím v neděli tu zahradu pak posekat.

A umíte si představit, že byste to byl vy, jako muž, kdo by byl s dítětem na rodičovské dovolené?

Možná pro někoho překvapivě, ale umím. Dříve bych to asi neuměl, ale teď, pohledem čtyřicátníka, si to umím představit. Asi to souvisí s tím, že už jsem ve své profesní dráze  něčeho dosáhnul, ale považuji to za krásné životní období a umím si představit být na rodičovské dovolené.

Podle svých slov jste profesního vrcholu dosáhnul, co tedy chcete dělat dál?

Já bych rád dále věnoval právu a právnímu poradenství, a vedle toho přispěl k vybudování nějakého zajímavého projektu, ať už v oblasti stavebnictví, nemovitostí, životního prostředí, architektury nebo filantropie. To mě motivuje, chci najít nějaký takový projekt a pomoci mu posunout se dopředu. A taky mě baví věnovat se tématům rozvoje obcí a měst a vůbec působení na komunální úrovni. Uvidím, co mi budoucnost přinese, ale právničina, filantropie, kreativní projekty a životní prostor mě velmi zajímají.