Pověsti tajemného zámku Březolupy i okolí protkané paranormálními jevy

Zámek Březolupy najdeme ve Zlínském kraji v okrese Uherské Hradiště. První zmínka o vsi pochází z padělané listiny z roku 1261, avšak existence vsi v té době je již zřejmě reálná. Část vsi daroval Smil ze Střílek vizovickému cisterciáckému klášteru. Další části vsi vlastnili drobní vladykové. Mezi lety 1362 a 1382 byl majitelem panství a zřejmě i tvrze Vítek z Březolup. V 15. století se zdejší majitelé často střídali. V roce 1650 panství koupil František Horecký z Horky a nechal původní tvrz přestavět na barokní zámek. Od roku 1668 zámek vlastnili Offreidové, později Forgáčové. Během 18. a 19. století se majitelé zámku opět často střídali.

Ve druhé polovině 19. století byla původní šindelová střecha nahrazena břidlicí a na jižní straně bylo přistavěno druhé patro. V roce 1912 panství zakoupil cukrovar A. Maye z Uherského Hradiště a od roku 1929 patřil zámek Baťovu koncernu. Po roce 1949 byl zámek zabaven firmě Baťa a přešel do vlastnictví státu. Dnes slouží potřebám obce.

Březolupský zámek / Palickap, Public domain, via Wikimedia Commons

Březolupský zámek má zajímavou pověst. Na jednom ze schodů se údajně objevuje černá stopa a na zdi hned vedle otisk černé dlaně s drápy. Oba tyto zvláštní, strašidelné úkazy jsou prý pozůstatkem po ďáblovi, který ze zámku odvlekl krutého zámeckého pána. Ten prý jednoho dne přistihl v lese malého chlapce, jak trhá jahody - a ve vzteku ho nechal vhodit do hluboké studny bez vody, kde hocha čekala krutá smrt. Nestačil mu však chlapcův nešťastný osud a nakázal za dítětem hodit i jeho matku, která se svého syna ze všech sil zastávala. Ta však krutého, nelítostného pána ještě před svou smrtí proklela.

V tu chvíli se prý ozvala ohromná rána, až se celý zámek otřásl v základech. Pak se náhle zjevil ďábel a šlechtice odvlekl s sebou. Když byly tyto černé, ďábelské otisky později seškrábány, objevily se zde údajně znovu. Tato znamení se objevovala i později, prý jako napomenutí vrchnosti, aby se k poddaným chovala slušně a netýrala je. V té době na zámku údajně i strašilo. Strašení mělo ustat, když byla na zámku zřízena kaple. Tajemné otisky na schodech a na zdi se však občas objevovaly i nadále…

Je jisté, že pověst je přikrášlena a potrestání zlého šlechtice samotným ďáblem je zejména přáním poddaných. Ale co když se šlechtici za jeho kruté jednání někdo skutečně pomstil - a lidé si vše následně jen přikrášlili? Původní hrad měl pak také svoji mučírnu - a i když byl později přestavěn na zámek, sklepení se prý dochovalo dodnes. Přitahuje snad až do dnešních dnů negativní energii? Někteří místní obyvatelé prý mají na zámku nepříjemné pocity, jako kdyby je někdo neviditelný sledoval. Večer a v noci se ve ztemnělých prostorách údajně rozhostí až nepřirozené, mrtvolné ticho… Jedná se jen o bujnou fantazii lidí - nebo snad skutečně i o něco víc?

K zámku se váže také zajímavá pověst o katově hrušce, jež stála v obci před jedním stavením, kde bydlel kat se svojí dcerou. Když kat zjistil, že jeho dcera čeká nemanželské dítě, údajně jí usekl hlavu, kterou zakopal před stavením. Na tom místě prý následně vysadil hrušku, která však nesla jen trpké plody. Hruška zde údajně stávala celá staletí a ještě dnes lidé znají místo, kde se nacházela...

Nedaleko Březolup pak údajně kdysi stával rovněž i hrad Šarov. V těchto místech se právě o půlnoci zjevují přízraky dvou bíle oblečených hradních pánů, kteří mají smutný pohled. Tiše prý obcházejí místo, kde stával hrad. Jednou za sto let se tu prý objeví i jezdec na bílém koni, který - pokud někoho potká - nabízí klíč k pokladu, jenž má být ukryt kdesi v podzemí...

napsal Petr Matura

Zdroje: hrady.cz, M.Stejskal: Labyrintem tajemna, J.Jilík: Muž který viděl démona, cs.wikipedia.org