Vzpomínka
Zpráva, že umřela teta mě zastihla nepřipravenou, i když v tomto věku a zdraví už se podobná zpráva dá očekávat. Neviděla jsem ji léta. Byl to vlastně cizí člověk, ale z nejbližších.
Mám vystoupení s dětmi. Docela jednoduché tanečky a písničky. Nic výjimečného. Zpívám: „ A to tele hubou mele“.
Najednou sedím zase na nočníku, komíhám nohama a slyším tetin zvonivý hlas, jak mi napovídá. Přestal mě poslouchat hlas, jak mě přepadla vzdálená, zapomenutá minulost.
Byla jsem dítě po nemoci opožděné. Teta se mnou trpělivě zpívala a tím mě učila mluvit a vše dohonit. Věřila ve mě. Měla dva starší syny, tak mě „adoptovala“.
Hlídala mě poměrně často. Jednou, to už mi byly asi tři roky, jsem seděla u klavíru, točila se na židli, zpívala a zrak mi padl na ozdobnou krabici se šmuky. Teta zachytila můj pohled. Samozřejmě mi dovolila si ji prohlédnout. Když jsem odcházela domů, vybídla mě, abych si jedny korále vybrala. S nevinností dětem vlastní, jsem sáhla po těch pravých, mořských. Maminka je chtěla vrátit. Teta i strejda, který mezitím přišel z práce, trvali na tom, že jsou moje, když jsem si je vybrala.
Jsem zase v kroužku dětí. Korále mám na krku a pokračuji ve zpěvu: „ ...a ta husa chodí bosa“.
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)