Filmová recenze: Poupata

Zaujal mě název, a proto jsem se rozhodla nový snímek režiséra a zároveň scénáristy Zdeňka Jiráského shlédnout. Pou-pa-ta. Cítila jsem, že půjde o rozkvět, o něco krásného, úplně nového, něco, s čím se mám seznámit. Ano, v tom jsem se skutečně nemýlila! Dovolte mi ponořit se do děje a alespoň nastínit o čem "Poupata" pojednávají.

Komíny, továrny, špína, smog, mlha, zima, sníh, mizérie. Do toho hulení, zhulení se, promiskuita, lidská špína, bída, spousta slz a přání, která nikdo nemůže splnit. Sedím zabořená v pohodlné sedačce kina, ale přesto moje tělo reaguje na to, co se odehrává na filmovém plátně. Cítím jemné mrazení, občas se mi zvedne žaludek, do zpěvu mi rozhodně není. Takhle tady žijeme? - jde mi hlavou. Takhle se u náš žije? Sakra, už se konečně probuď a uvědom si, že se nedíváš na běžný životní příběh průměrných lidí, šeptá moje intuice. 

Rodina na filmovém plátně je skutečně velmi specifická. Otec Jarda Hrdina /Vladimír Javorský/ pracuje jako hradlař na dráze. Evidentně mu je jeho práce putna. Více ho zajímají sirky, ze kterých vyrábí modely zaoceánských lodí v lahvích. Jeho další vášní jsou hrací automaty, na kterých zcela pravidelně projíždí hotový majlant. Cítím, že jde o velmi citlivého muže, který se bohužel vůbec neslučuje s tempem současné doby. Hodí se spíše do jednoho ze století minulých. Jarda Hrdina je typem flegmatika a naprostého pohodáře. Nechejte mě snít o mých výletech za hranice běžných dní, nechejte mě hrát si a toužit vyhrávat miliony korunek a já vlastně nic jiného nechci a ani nepotřebuji. To říká jeho tělo, protože jeho postava je spíše mlčenlivá než komunikativní. Na jednu stranu mi ho je líto, na druhou....vlastně ani nevím. Cítím, že jemu se nedá pomoci, protože je samorost sám pro sebe.

Jardova žena Kamila /Malgorzata Pikus/ je tahoun, jak už ženy takových mužů bývají. Milující, obětující se, táhne tu těžkou káru na svém hřbetě a často si ani neuvědomuje, že její manžel na ni postupně přikládá další těžké kusy. Občas ztratí trpělivost, jde do akce jako střela, ujímá se vůdčí role a stává se živitelem rodiny. Pro takovou ženu mě napadá výraz "Traktoristka". Všechno zvládám, jsem silná, neohrožená a chráním jak svého muže, tak své děti. Její skrytá tvář vyjde najevo jenom ve chvílích, kdy se svými vrstevnicemi secvičuje spartakiádní kus Poupata po pětadvaceti letech a těší se až ho předvede veřejnosti.

Jejich potomci? Dcera Agáta /Marika Šoposká/ jde pochopitelně ve stopách své matky. Příležitostně do toho ječí, křičí, brečí a bojuje za lepší budoucnost někde jinde. Chce utéci, začít úplně od začátku. Ale kde? A s kým? Vždyť nic nemá. Jenom hlavu plnou ideálů a ve svém těle jí roste nový život...Její bratr /Josef Láska/ si jde cílevědomě za tím, co se mu líbí, co miluje, v co věří. To, že jeho vyvolená se totálně vymyká z tzv. slušné společnosti, mu je úplně jedno. On ji prostě miluje a udělá pro ni cokoliv. 

Mluvou dnešních náctiletých bych řekla, že Poupata jsou "fakt nářez". Syrová, realistická a hlavně velmi lidská. Nezakrývají nic z toho, s čím se my lidé ztotožňujeme. Vladimír Javorský tak úžasně splynul s Jardou Hrdinou, až mě z toho mrazilo. Dokázal odhalit jeho nejvnitřnější já, které se netýkalo ani lepení modelů v lahvích, ani tužeb, které se nikdy nemohou splnit. A on to bohužel ví. Jeho člověčenství mě v závěru filmu dostalo. 

Poupata by měl každý vidět. Jsou retrospektivou do duší lidí, kteří tady žijí s námi, ale mnozí z nás je nemáme šanci na osobní úrovni poznat. 

ČR – 2011

žánr: drama

Scénář: Zdeněk Jiráský

Režie:   Zdeněk Jiráský

Hudba: Michal David, Martin Přikryl, The Prostitutes, Archive

Hrají:    Vladimír Javorský (Jarda), Malgorzata Pikus (Kamila), Marika Šoposká (Agáta), Josef Láska (Honza), Nguyen Thi Minh (Hue), Nguyen Kim Son (Long), Aneta Krejčíková (Zuzana), Kateřina Jandáčková (Magda), Jiří Maryško (Cyril), Vladimír Polívka (Matěj), Luboš Veselý (Venda), Dana Syslová (Prudká)

Doporučená přístupnost: od 12 let

Premiéra: 15. prosince 2011

Zdroj foto: http://www.bontonfilm.cz