Jsem ho plná. Nic jsem nečekala a dostala jsem pěknou nálož. Velmi příjemnou, musím podotknout. Sice jsem tak trochu tušila, o co asi půjde, ale přesto ani moje duše, ani moje tělo nečekalo tolik různorodých úchvatných detailů, které mi dnes naservírovalo filmové plátno.  

Paní režisérka Helena Třeštíková předvedla v celé své kráse a intimitě třicetisedmileté dějiny jedné české rodiny. Dokonce se mi to i rýmuje :) Jde o rodinu její velmi dobré kamarádky Jany Kettnerové, manželky pana Petra Kettnera a zasloužené maminky Honzy, Anny a Evy. V současné době nosí i titul babičky. Snímek má název Soukromý vesmír a svým dějem ho splňuje do posledního puntíku.

Hned na začátku jsem si oblíbila pana Petra Kettnera, který svým velmi přirozeným mužským projevem pročítá svoje deníky. A že jich má pěknou řádku! Kolik otců rodiny píše deník tak originálním způsobem? Kéž by se mi to podařilo zavést v mé rodině :)

Občas tam sice má pan Petr nevinné gramatické chyby, ale koho by v tuto chvíli rozvášnila česká gramatika! Naopak vážnost situace jenom podtrhují a nejenom divák se jim od srdce zasměje. Deníky se tradičně prohlížejí a pročítají na rodinných setkáních. Dokumentuje svůj vztah s Janou ode dne, kdy to všechno začalo. Svatba, první těhotenství, první porod, první zoubek, atd. Do toho se okrajově a nevtíravě prolíná politická situace Československa tehdejší doby. Sice jsem také Husákovým dítětem, ale zdaleka jsem si tolik nepamatovala! Hlavně jsem žila v jiném světě než zmíněná rodina, čili jejich pohled, zážitky a zkušenosti byly pro mě nejenom zajímavým, ale hlavně velmi užitečným kukátkem do naší nedávné české minulosti. Ušli jsme ohromný kus cesty!

Zvláštní pozornost je zaměřena na nejstarší dítě - Honzu Kettnera. Odlišuje se svojí životní filozofií, tím pádem i vzezřením, stylem života a slovním projevem. Dokážu pochopit, že jeho "vychytávky" jen tak někdo neskousne, ale na druhou stranu Honza nikomu cíleně neubližuje. Naprosto chápu, že ne každý chce být manažerem v zahraniční firmě, vozit si zadek v luxusním Porche, předvádět pouze designové oblečky, kroutit zadkem na tenise či na golfovém hřišti a plodit jedno dítě za druhým, aby jeho žena v domácnosti měla co dělat a on se pak měl čím předvádět.

Honza je sice černou ovcí rodiny a toho, co se nazývá standardní česká společnost, ale má ohromné štěstí, že jeho rodina ho akceptuje na celé čáře a normálně zapojuje do všech rodinných událostí. Fakt, že se vždy poštěká se svojí mámou, mě vůbec nepřekvapuje a spíše to cítím jako zdravou výměnu názorů mezi matkou a synem, kde jeden je na jedné straně pólu a druhý přesně na opačné.

Fascinuje mě, že celý dokument dýchá kouzelným slůvkem "Rodina". Divák se dostává jednotlivým členům pod kůži, ale tak hezky, příjemně, nevtíravě. Doufám, že se mi daří vyjádřit, co cítím. Plynutí s rodinným životem, prožívání radostí a pěstitelských úspěchů /květina opět vykvetla/ či klasickou větu pana Petra "Jana to dlouho nedostala. Máme se na co těšit v květnu". Jsem nadšena!

ČR 2012
Žánr: časosběrný dokument
Scénář a režie:  Helena Třeštíková
Účinkují: Jana Kettnerová, Petr Kettner, Jan Kettner, Anna Kettnerová-Jirásková, Eva Kettnerová, Samuel Jirásek, Edurna Lertxundi, Martin Lertxundi a další...
Premiéra: 26. 1. 2012
Zdroj foto: http://www.aerofilms.cz