Filmová recenze: Nedotknutelní /Intouchables/

Jeden mega bohatý, ve tváři sympatický, ale od krku dále nehybný. Druhý má jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou, tvář rebela a baliče sličných žen a dívek. Pohyblivý je až příliš.

Černý a bílý. Bohatý a chudý. Zdravý a nemocný. Vzdělaný a téměř negramotný.  Jde o velmi stručnou charakteristiku hlavních postav nového snímku režisérů Oliviera Nakache a Érica Toledana "Nedotknutelní" /Intouchables/. Byl natočen dle skutečného příběhu, hlavní hrdinové jsou stále mezi námi živými a šťastnými. Díky Bohu za to!

Philippe /Francois Cluzet/ je bohatým aristokratem, jehož fatální nehoda ho přivede na invalidní vozík a do závislosti na pomoci ostatních lidí. Ne každý z najatých ošetřovatelů s ním vydrží, střídají se téměř jako spodní prádlo. Posledním vybraným asistentem, který totálně vybočuje z řady, je živelný černošský mladík Drisse /Omar Sy/, právě propuštěný z vězení. Jeho zdravá syrovost, nekompromisní upřímnost a hlavně smysl pro humor, velmi lehce přesvědčí Philippa, že Drisse je ten pravý, kterého chce mít ve svém nejbližším okolí.

Rozjíždí se fascinující příběh dvou protikladů, pokud vezmeme v úvahu jejich původ, vzdělání a životní styl. Když se na to podívám z té hlubší stránky a uvědomím si, že všichni jsme jedno, muži do sebe zapadají jako kousky skládačky, patřící k sobě. 

Philippe nepotřebuje "ušišlaného" podlézavého zdravotního bratra, jednajícího s ním jako s největším kriplem na světě. Realita je bohužel právě taková, ale k čemu si ji stále připomínat a oběť fatální nehody litovat pořád dokola? Situaci to stejně nezmění a pacient se pochopitelně cítí ještě hůře. Přirozené chování Drisse, nazývajícího vše pravým jménem, je tím, co Philippe potřebuje a chce. Je jasné, že to vede ke spoustě velmi komických situací, jež nenechají diváka chladným.

Když smích často vibroval mojí bránici, uvědomila jsem si, že situace je taková, jak se na ni díváme. Pokud jsme totálně na dně a stále o tom mluvíme a hořekujeme, tudíž negativitu jenom posilujeme a utvrzujeme se v ní. Při výběru lepšího a nejlepšího, co jsme schopni v sobě nalézt či vyšťourat a uvědomit si, nás sladká odměna nemine. Energie silné negativity se pomalu, ale jistě transformuje do pozitivní vlny. Velmi to pochopitelně ovlivňuje také naše okolí. My záříme, okolí září a užívá si naší pohody. Řveme a fňukáme, okolí roní slzy a nadává naprosto stejně. 

Drisse je prostě úžasným učitelem nejenom aristokratického Philippa, odkázaného na pomoc druhých, ale všech ostatních zúčastněných. Obzvláště velkou radost mi dělá, že jde o skutečný příběh, tudíž nikdo z diváků se nemůže vymlouvat, že jde o vymyšlenou fikci, která má podpořit pozitivní pohled na věc. 

A proto si myslím, že tento snímek byste měli vidět! Cítím, že jde o jeden z nejlepších skutečných příběhů na filmovém plátně. Je tak pravdivý, že už to více nejde. Přeji vám silný emocionální zážitek na vlně pozitivního pohledu na situaci, která je ve svém počátku naprosto tragická. 

Francie 2011

Žánr : Komedie, Drama

Režie : Olivier Nakache, Eric Toledano

Hrají : Francois Cluzet, Omar Sy, Anne Le Ny

Scénář : Olivier Nakache, Eric Toledano

Premiéra : 7.6.2012

Zdroj foto: www.hce.cz