Jak začít? Jak pokračovat? Cítím se emocionálně stržena, vzrušena, rozrušena, pobouřena, šokována a navíc bych mohla psát další a další adjektivy, charakterizující mé současné pocity po shlédnutí nového iránského snímku "Rozchod Nadera a Simin" režiséra a scénáristy Asghara Farhadi.

Název se mi nelíbil, ale iránské či perské umění mě fascinuje. Věnuji se břišnímu tanci, který je také s touto částí světa spojený. Důvod proč jsem se chtěla stát "účastníkem" rozchodu Nadera a Simin byl jednoduchý. Neuměla jsem si představit, jak takový rozchod v místních poměrech vlastně může probíhat.

Páteří snímku jsou dva manželské páry. Vycítila jsem, že jde o typické představitele místní společnosti. Nader /Peyman Moaadi/ a Simin /Leila Hatami/ se řadí k té vyšší vrstvě, jejich dcera se ve škole mimo jiné učí anglicky. Druhý manželský pár představuje Houjat /Shahab Hosseini/ a Razie /Sareh Bayat/, patřící spíše k nižší střední vrstvě.

Naderův otec trpí nevyléčitelnou nemocí starých lidí a jelikož Nader se chce o svého otce náležitě postarat, odmítá touhu své manželky přestěhovat se do cizí země. Simin chce emigrací nejenom sobě, ale celé své rodině a obzvláště jedenáctileté dceři Termeh /Sarina Farhadi/, zajistit svobodný život. Irán je sice zemí, kde ženy řídí auta, kouří a oblékají se do džín, ale přesto jejich práva zdaleka nejsou na úrovni žen např. z demokratické Evropy. Přetěžká nemoc jejího tchána a tudíž s tím spojená i nechuť jejího manžela, ji donutí podat žádost o rozvod. Již počáteční scéna filmu, kde se divák seznamuje se situací u soudu, dává velmi zřetelně najevo, kam až může žena v takové situaci dosáhnout či dojít, chcete-li. Naprosto jsem se Simin cítila tu bezmoc, ten zběsilý tanec v okruhu, který nemá konce. Chytání se za slova, žabomyší války nejenom s vlastním manželem a otcem jejího jediného dítěte. Již předem prohraný boj s místní společností. Nelíbí se Vám tady? A copak se Vám tady vlastně nelíbí? Již tón položené otázky nám dává zcela jasnou odpověď.

Druhý manželský pár je naprosto jiný. Je zřejmé, že oba manželé bojují s jeho "horkou hlavou", "rychlou pěstí", "neomalenou hubou"...další atributy si doplňte sami. Jde o typ muže, kterých je na světě x neboli nespočítaně. Přišel o práci a má z toho depresi. Chudák jeden! Proč o ni přišel? Odpověď není jednoznačná, ale dle jeho chování a jednání s ostatními, se doslova nabízí. Jeho žena Razie spíše funguje jako jeho matka-ochranitelka. Pokud "chlapec" někde něco nezvládne, pokazí či totálně zvorá, tak ona běží orodovat a situaci hned žehlí. Údajně jí je přibližně třicet let, ale díky soužití s mužem "vysávačem" vypadá mnohem starší. Bohužel na ni velmi dobře padne "za dobrotu na žebrotu".

Nejvíce mě v celém filmu dostaly děti. Oba páry mají dcery. I když je mezi nimi věkový rozdíl nejméně pěti let, tak jsou obě děvčátka velmi vnímavá, citlivá a empatická. Obě dvě hájí pravdu a doslova se potácí mezi svými rodiči. Jak všichni víme, tak svět dospělých by měl být jejich dětem alespoň po dobu jejich dětství a následného dospívání zcela uzavřen. Pokud se to zanedbá, děti se sledem událostí dostávají do pozice rukojmího, vyjednavače, nástroje, který ať už jeden či druhý rodič využívá pro svůj prospěch. Z takových scén mi bylo opravdu smutno.

Nový iránský film vám vřele doporučuji. Jeho prostřednictvím se podíváte tam, kam vás běžná cestovní agentura nepozve.

Iran / Rok výroby: 2011
Žánr: manželské drama
Režie, scénář: Asghar Farhadi
Hrají: Leila Hatami (Simin), Peyman Moaadi (Nader),
Shahab Hosseini (Houjat), Sareh Bayat (Razie), Sarina Farhadi (Termeh) / Hudba: Sattar Oraki / Střih: Hayedeh Safiyari /
V kinech od: 9. února 2012

Rozchod Nadera a Simin, jednoznačný vítěz Berlinale 2011.
Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film a je horkým kandidátem na Oscara ve stejné kategorii.


Zdroj foto: http://www.artcam.cz