Říše zapomnění
Jemné tóny klavíru hladí na duši,
táhlý zvuk houslí uklidňuje.
S úsměvem na rtech
a jedním slovem na jazyku
chceš vplout do Říše zapomnění.
Tam, kde i ticho je slyšet
a ruce Temnoty hladí tvou tvář,
tak mladou a přec pokrytou
neviditelnými vráskami stáří.
Oblékáš rubáš ušitý ze vzpomínek,
na které chceš zapomenout,
jablko poznání chutná kysele.
Nechceš dál bloudit v myšlenkách
a ten jed tak láká!
Voní sladce, po medu.
Jen pár kapek a Říše zapomnění
tě přivítá s otevřenou náručí.
Tak dělej, už čeká...
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)