Dítě jako rukojmí?

Diotima se ptá:

Neočekávám že najdu řešení na internetu, ale mám nutkavou potřebu zpětné vazby z "druhého břehu". Je mi 36 a už dlouho jsem toužila po dítěti, bohužel jsem měla partnera, který děti nechtěl. Asi před rokem jsem potkala muže, který se již chtěl usadit, a domluvili jsme se, že to spolu zkusíme. Otěhotnění bylo plánované, nicméně poněkud předčasné. Že je to omyl, jsem zjistila asi ve třetím měsíci. Ten člověk má obrovské dluhy, o nichž mi neřekl, stále se pokouší vydělat "rychlé peníze", ale výsledek je ten že vlastně nedělá nic. Teď mám malého chlapečka, přítel ho miluje, mě taky, ale já už nemám chuť ve vztahu pokračovat. Stále tvrdí, že chce být s námi, že se polepší, najde si práci. Všechny kamarádky mi říkaly - on se změní, jak se to narodí... Ale nic. Nepomáhají prosby ani hrozby, zkouším ho motivovat pozitivně (to bude fajn, zkus dělat třeba tohle) i negativně (to jsi opravdu tak neschopnej?), ale bezvýsledně - od začátku těhotenství mi nepřispěl ani korunu a i teď táhnu vše z mateřské, a perspektiva společného života veškerá žádná. A nyní ta otázka: dá se předpokládat změna (je mu 39)? co s vámi chlapy dělá když držíte na rukou toho bezbranného tvorečka? můžu to vůbec nějak ovlivnit? nebo mám odejít, připravit kluka o tátu a žít s tím, že budou oba celý život pykat za mé špatné rozhodnutí? Děkuji.

Milá Diotimo,

I když nevěříte, že najdete řešení právě v této diskuzi, v jedné věci Vám toto fórum může přece jenom pomoci - může Vám podhalit detaily, které si možná sama nechcete připustit. Byla jste totiž nucena přenést své myšlenky na papír a to často stačí, aby se problém i jeho řešení začalo pomalu odkrývat. Stačí si Váš text přečíst několikrát, a celá situace bude hned jasnější.

Vyměnila jste pro Vás jednu nepřijatelnou situaci (život bez dětí) za jinou, bohužel neméně tíživou (váš partner má problém Vás a vašeho potomka materiálně zabezpečit). Máte vytoužené dítě, ale nemáte tolik potřebnou životní oporu.

Píšete: můj současný partner má dluhy o kterých jsem nevěděla, svou situaci chce řešit získáním "rychlých peněz", ale ve skutečnosti nedělá nic. Má nás rád, ale... od začátku těhotenství mi nepřispěl ani korunu a perspektiva společného života je veškerá žádná - to jsou další Vaše slova. Ptáte se, jestli se může změnit... a úpřimně, já ho neznám, a nemohu fundovaně soudit (tip: zjistěte, jak žil řekněme před 10-ti léty). Mám jen silný dojem, že sama o možnosti této změny nejste nijak přesvědčena. Ve výsledku nemáte jedno, ale hned dvě děti (s toho pouze jedno je vlastní). K Vaši smůle na "já se polepším"-partnera nedostanete žádné přídavky a ještě můžete čekat další problémy. A řešení? Váš syn může mít staršího "bratra", avšak budete třít bídu s nouzí, nebo mu najdete jiného "funkčního" otce. Řešení je na Vás.