Porod doma: jenom výjimka?

Domácí porod už není jen mediálním tématem, ale i reálnou možností, kterou zvažuje čím dál tím více rodičů. Jak jej vidí dvě ženy ze svého profesního hlediska?

Rok 2007 bude rokem mnoha politických kauz, uměleckých akcí, genderových stereotypů… a ovšem i porodů. gitU zajímají ty, které se dějí jinak, třeba v domácím prostředí. Svědectví o nich lze najít v knize Porodní příběhy, která už byla na gitĚ představena.

Teď vám nabízím interview se dvěma ženami, které mají k domácím porodům i profesionální vztah. Záměrně jsem jim oběma položil stejné otázky a neinformoval je o odpovědích té druhé. Co si, čtenářko/čtenáři od které respondentky vezmete, s čím budete souhlasit a s čím ne, je na vás. (Protože zde nechci být tzv. nezúčastěným redaktorem, dovolil jsem si dvě myšlenky, které mne zaujaly, označit pomocí tučného písma.) Nejprve vám vám ale obě ženy představím:

Vlasta Jirásková je dula, lektorka předporodní přípravy a redaktorka časopisu Aperio, členka Hnutí za aktivní mateřství a vedení České asociace dul . Sama Vlasta Jirásková se porody doma zatím zabývala jen teoreticky - povídala si o nich s rodiči a porodními asistentkami, četla o nich, viděla filmy. U porodu v domácím prostředí ještě neasistovala.

Marie Vnoučková pracuje jako porodní asistentka a dula a lektorka předporodní přípravy a konzultantka kurzu pro duly ČAD. Doprovází ženy během porodu doma i v porodnici. Doma asistovala přibližně u 40 porodů. Je členkou Hnutí za aktivní mateřství a České asociace dul.

Slyšel jsem, že počet porodů doma u nás stoupá? Co myslíte, proč?

Vlasta Jirásková: Rodiče mají větší přístup k informacím, zajímají se, jak porody probíhají, co je pro jejich dobrý průběh potřebné. Cítí se zodpovědní za sebe i své dítě. Někteří na základě zralé úvahy, informací o porodech doma a porodech v nemocnici dojdou k závěru, že nejlépe jim i jejich dítěti bude doma.

Marie Vnoučková: Těžko říct proč vlastně. Obecně vzato, rodiče jsou dnes sebevědomí a cítí se být kompetentní. Konkrétní rodiče pak mají nejrůznější důvody. Nejčastěji se cítí být zdrávi a nemají potřebu rodit v nemocnici. Jsou i tací, kteří se bojí nemocnice – i procedur, obávají se, že jejich kompetence bude snižována a jejich role vymezována. Tak či tak je lépe, pokud rodiče obavu v souvislosti s porodem nemají, protože porod je fyziologický proces na bázi instinktu. Pokud se cítí rodička být ohrožena, není to pro porod výhodné.

Před sto a více lety ženy přiváděly na svět děti výhradně doma. Jaký je rozdíl mezi porody doma tehdy a porody doma dnes?

V.J.: Myslím, že rozdíl je veliký. Tehdy ženy neměly na výběr. Dnes doma rodí jen matky, které se tak svobodně rozhodnou. (Mluvím pouze o plánovaných porodech doma.) Navíc ty, kterým porodní asistentka nebo lékař odsouhlasí, že jejich těhotenství probíhá fyziologicky, jsou zdravé, neužívají léky a vše nasvědčuje tomu, že i porod proběhne bez komplikací. Tyto podmínky jsou zcela zásadní. Pro bezpečnost porodu doma je dále potřebné, aby u něj asistovala zkušená porodní asistentka nebo lékař, kteří dokáží posoudit situaci, kdy je vhodné a bezpečnější z domova odjet do porodnice a porod dokončit tam. Návaznost na nemocnici a dobrá spolupráce mezi zdravotníky – porodními asistentkami doprovázejícími porody doma a

lékaři z porodnice – je pro bezpečnost porodu doma také důležitá. To v našich podmínkách bohužel nefunguje stoprocentně. Zpátky k otázce: před sto lety musely rodit doma i ty ženy, kterým by dnes porod doma kvůli jejich zdravotnímu stavu nikdo nedoporučil a pro které jsou dnes přichystány porodnice s odborníky a technikou, která jim může pomoci.

M.V.: Nevím, jak se rodilo před sto lety. I když tehdy působila moje prababička jako porodní bába. Což jsem se dozvěděla, až když jsem začala svojí praxi; stejně jako já se jmenovala Marie, měla 13 dětí. Mluvila jsem s lidmi, kteří se narodili doma před 70 lety. Pomoc lékařů byla pro ty bohate nebo pro komplikované případy. Porody doma neměly aureolu výjimečnosti. Péče porodní báby byla běžně dostupná.

Nápad rodit doma přichází od žen, od mužů, od párů?

V.J.: Od koho přichází nápad může být různé. Zásadní je to, že doma chce rodit žena a zdravotní stav její a jejího dítěte to umožňuje, ale stejně tak to, že má plnou podporu partnera. Je nutné, aby u porodu doma byli jen lidé, kteří porodnímu procesu důvěřují. Pokud budoucí maminka nežije bez partnera, na porod doma se dobře musejí připravit oba a kvůli jeho dobrému průběhu by se vždy mělo jednat o společné rozhodnutí ženy i muže.

M.V.: Od žen, od mužů, od párů.. Někdy přijdou rodiče, že se spolu domluvili. Častěji má o porod doma zájem žena. Někdy je iniciativnější muž. Pro mne je důležitější, co chce žena. U porodu je výhodné, když muž dodává ženě pocit bezpečí, může jí být významnou oporou.

Čím jsou porody v domácím prostředí zvláštní?

V.J.: Určitě atmosférou, plynulou návazností na normální život rodiny. Z hlediska průběhu porodu tím, že se do něj nikterak nezasahuje. Rodička není rušena přesunem do neznámého prostředí, dotazy na své rodné číslo či bydliště, natáčením monitoru, nucením do polohy, která jí není příjemná. Hormony řídící porodní proces mohou nerušeně plnit svoji funkci. Neužívají se léky ani zákroky, které průběh porodu urychlují, a proto je jeho průběh odhadnutelný. Po narození miminka má rodina soukromí, vazba mezi matkou a dítětem se může plně rozvíjet, nehrozí jejich odloučení, byť na krátkou dobu.

M.V.: Každý porod je zvláštní. Ani bych neřekla, že mezi porody doma a porody v nemocnici je nějaký velký rozdíl. Spíš je rozdílná struktura péče: při porodu doma o ženu pečuje jedna porodní asistentka, a to kontinuálně. Kdežto v porodnici je to celý tým lidí. I kdyz u porodu doma se nekdy vytvori taky uzasny tym. Je to také otázka autority. Medicína je autoritativní. Když je člověk nemocný a porod komplikovaný, autorita pomůže. Ale když je rodička zdravá, tak autoritu nepotřebuje. Porodní asistentka by měla být naroveň ženě.

Jaká jsou jejich rizika?

V.J.: U asistovaného porodu doma jsou rizika minimální. Porodní asistentka, která ženě odsouhlasí porod doma a doprovází ji, ji zná a sleduje také reakce miminka. Pokud by mělo dojít k nějaké komplikaci, ohlásí se dopředu a porodní asistentka pak rozhodne o převozu do nemocnice.

M.V.: Riziko se musí eliminovat. Žena, která se rozhodne rodit doma musí být zdravá. Miminko, které se má narodit doma, musí být zdravé. Těhotenství i samotný porod se musejí vyvíjet dobře. Je třeba vždy počítat s možností, že rodička může být přepravena do zdravotního zařízení. Na tu možnost je třeba se i konkrétně připravit. V Holandsku mají systém, jak míru rizika porodu vyhodnocovat, s tím rizikem aktivně pracují. Až na malé výjimky tam porod začíná doma a až při něm se ukáže, zda tam může proběhnout. Asi třetina porodů tam probiha doma. Z toho plyne, že prevoz se děje poměrně často.

Co byste vzkázala rodičům, kteří o porodu doma uvažují?

V.J.: Připravujte se velmi pečlivě. Vyhledejte kvalifikovaného odborníka, který vám bude asistovat. Věřím, že brzy bude i v ČR více kvalifikovaných porodních asistentek, které budou běžně doprovázet u porodů doma a situace bude srovnatelná se zeměmi Evropské unie, kde jsou porody doma sice marginální (s výjimkou Holandska), nicméně normální, dostupnou variantou porodu. Hledejte inspiraci. Povídejte si s jinými rodiči o jejich porodech. V posledních třech letech vyšlo několik českých knih s informacemi o porodech doma. Teď nově Porodní příběhy – Rodíme se jednou …

M.V.: Je důležitější jak porod probíhá, než kde probíhá. Z objektivního hlediska záleží na tom, aby nebyly známky komplikací. Stejně důležité je ale i hledisko subjektivní – co sama rodička považuje za bezpečné. Pro porod je důležitý subjektivní pocit bezpečí. Když už jsme u toho bezpečí, přála bych si, aby se porodní asistence rozvinula natolik, aby účast porodních asistentek v primární péči (u porodu) byla přijatelná a bezpečná i pro společnost.

Autor je redaktorem gitY