Když jsem po rozvodu zůstala sama, dlouho jsem mužům nedůvěřovala. Navazování nových vztahů pro mě bylo tabu a schůzky jsem odmítala. Z manželství žádné děti nevzešly, a tak jsem si i mohla dovolit nové vztahy zkoušet, náladu jsem na to však neměla. Ale jak to tak v životě lidském bývá, po čase se muž, který mě zajímal, stejně objevil.
Seznámili jsme se klasickým způsobem v baru, kam mě vytáhla kamarádka. Jiskra přeskočila, vyměnili jsme si čísla a hned tu noc i několik textovek. Začali jsme spolu postupem času i randit. Ve společnosti se můj přítel, který tehdy ještě nebyl mým partnerem, choval velice působivě. Byl galantní, znalý společenské etikety, hýřil vytříbeným smyslem pro humor a žena po jeho boku měla pocit, že může být dámou. Vyprávěl mi o své práci. Ze všech těch střípků jsem nabyla dojmu, že člověk, potažmo člověk, který navíc pracuje v bance, musí mít zákonitě smysl pro dochvilnost, přesnost, disciplínu a že na něj musí být spolehnutí. Čím déle se ale známe, tím více rozkrývám, jak se zřejmě pletu.
V raném začátku našeho vztahu nebylo ihned znát, že partner je vlastně velké dítě. Scházeli jsme se vlastně pořád ve společnosti. Když jsem, až později, navštívila jeho byt, byla jsem lehce v šoku. Všude naprostý chaos a nepořádek. Nicméně jsem to asi nějak přešla, protože muži mají k pořádku přece jen jiný vztah, než ženy. Když byl pak na oplátku u mě, už to bylo horší. Absolutně si po sobě neumí uklízet. Ale vůbec nic. Ani hloupý hrnek od čaje si neodnese do dřezu. Boty si zouvá odkopnutím do předsíně, nezavírá se v koupelně, mluví s plnou pusou, řekne, že přijde ve dvě a ve čtyři po něm stále není ani vidu, ani slechu. Jako by se zaklapnutím dveří, a tudíž nastoupením intimity bytu, projevilo jeho skutečné já, které má ale k dospělému člověku hodně daleko. Kritizuje například mou knihovnu, ale pak vydrží hodiny u nejstupidnějšího seriálu a doprovází ho hýkáním a hlasitým chrochtáním, když se u něj směje. K financím má také poměrně lehkomyslný vztah. U bankéře bych čekala až pedantsky uvážlivé zacházení s penězi.
Jsme spolu přes půl roku, a tak tomu ještě chvíli nějaký čas dám, protože mě kupodivu něčím nepopsatelným přitahuje, ale budu doufat, že se to časem nakloní dospělejším směrem.
Hanka, 31 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
Ilustrační foto: pixabay.com
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Ne, nenakloní. Pořádkumilovnost, hodnota uklízení a udržování pořádku v porovnání s jiným způsobem trávení času, formálnost vs. neformálnost, mluvení s plnou pusou, má málo společného s věkem a v rozporu s vaší větou, že "muži mají k pořádku přece jen jiný vztah než ženy", má i málo společného s pohlavím. Jsou muži, kteří jsou nešťastní v prostředí, v němž není pedantsky udržován pořádek a nedokáží v takovém prostředí žít. Jsou ženy, které se nejlépe cítí v chaosu ( a ani ho nevnímají) a důkladný úklid pro ně ztnení tak důležitý, aby mu věnovaly svůj čas. Každopádně platí, že člověk potřebující k životu pořádek nevydrží dlouhodobě žít s někým, pro koho udržování pořádku je ztrátou času, a naopak. Najmout si paní situaci asi trochu zmírní, ale nevyřeší - paní na úklid s vámi nebude každý večer, aby sbírala odkopnuté boty a ponožkx. Váš přítel vás tělesně přitahuje a líbí se vám, že je lvem salónů a vy jste při tom ta dáma, která ho v salónech doprovází a které se on dvoří, ale na společný život to nebude. Zapomeňte na to, že byste ho předělávala, jen byste urychlila jeho úprk. Výčitkami, že je nedospělý, když je tak nepořádný, ho jen namíchnete. Není to věkem, je to vašimi rozdílnými osobnostmi. Jeho představa pohodlí - v chaosu a bez ztrácení času úklidem po sobě - se od vaší představy pohodlí - v přehledném a uklizeném prostředí. V soukromí, za dveřmi domova, má každý právo cítit se co nejpřirozeněji, nemuset se přetvářet. Jinak by to nebyl domov. Samozřejmě, lidé, kteří spolu sdílejí obydlí, se musejí přizpůsobit jeden druhému. Jenže pokud rozdíly jsou tak veliké jako mezi vámi, nemá smysl se navzájem trápit. Pokud jde o mluvení s plnou pusou, to byste ho možná odnaučila. Na pokusy vyučovat ho zavírání se v koupelně se vás asi bude ptát, jestli je to pro vás důležitější, než mít na něho výhled. (A je? Už teď?) Ovšem úplně změnit náhled na to, v jakém prostředí se cítí dobře, ho "nenaučíte". Hledejte dál.
Nic z toho, o čem píšete nezměníte. Leda lobotomií.... ale ta má zase jiné vedlejší účinky.... a pokud vám vadí mluvení s plnou pusou, tak slintání asi také nebude v pořádku.... Každý máme zvyky, které nepokládáme za zlo, ale ten druhý to vidí jinak. Případně po čase mohou některé věci začít vadit. Nikdy si nezvyknete - ty věci budou vadit čím dál víc. Pokud už teď vidíte, že to nevyhovuje, tak není nad čím dumat. A ještě - všechno se dá skousnout, ale binec ve financích je fakt průšvih....
Proto by měly být všechny romantické komedie označeny jako sci-fi. Ženská si vysní rytíře a pak se diví, že "prdí".
Mě by strašně zajímalo, kde se ve třicetileté ženě bere taková naivita, že se dávno dospělý muž změní. Nebo že ho ona změní.. Jo, možná se začne v koupelně zavírat, když na tom budete trvat. To je asi jediné aspoň trochu reálné. Hmm, vadí vám v mnohých věcech už teď, po tak krátké době? No výborně. A teď si představte, až přijde řešení financí, bydlení, nebo výchova dětí.
Rychle pryč, dokud je čas! Dospělého člověka prostě nezměníte. Stejně jako on nezmění Vás k obrazu svému, nepůjde to ani opačně. Čím dřív tohle pochopíte, tím spíš si navzájem můžete dát svobodu a šanci potkat partnera sobě rovného. On Vám i Vy jemu...
Pán není nevyzrálý, ten má za ušima. Hýří vtipem, aby získal obdivovatelku, která ho bude doprovázet mezi lidi a doma kolem něj bude skákat. Být Vámi, tak to svižně přehodnotím. Jednou se budete stydět , že se budou jednou chovat vaše společné děti jako on....