Existuje mnoho způsobů a náhod, až se jednou třeba přihodí, že zrovna ten, kdo nechtěl o psovi ani slyšet, přijde domů s čtyřnohým kamarádem poněkud většího vzrůstu a nezanedbatelného kožichu. Koho si mohl přivést? Třeba bernského salašnického psa!
Když se podíváme na tohoto salašnického psa, který svým vzhledem připomíná spíše dobráckého a neškodného plyšového medvěda, jenž má velkou usměvavou hlavu, mnoho lidí je o jeho kamarádské povaze snadno přesvědčeno.
Přátelskost psa potvrzují jednotliví chovatelé, chovatelské stanice a kluby, které nešetří superlativy o jeho klidné a vyrovnané povaze. Pes je přítelem pána a jeho celé rodiny, má rád děti. Hlídače v sobě nezapře, zároveň však v nikom nebudí hrůzu. Nepostrádá inteligenci a dobrou náladu. Kdo by se v tříbarevném světě bernských salašnických štěňat nezamiloval?
Kolik salašnických plemen existuje?
Salašnická plemena se vyskytují celkem čtyři. Největší oblibě se těší jediné dlouhosrsté – bernský salašnický pes. Další, u nás méně četná plemena, mají krátkou srst: velký švýcarský, appenzellský a entlebušský salašnický pes.
Pes tří barev – černé, sytě rezavé a bílé – se stal nemalou konkurencí známějšímu bernardýnovi – patřícímu rovněž do skupiny švýcarských horských psů. Tato větší plemena byla využívána k hlídání, hnaní dobytka, tahání a nošení na vesnicích a v horském terénu. Připisujeme jim obdiv, protože dokážou vyhledat lidi ztracené ve sněhových závějích.
Nejprve dürrbachský, až potom bernský salašnický pes
Historie psího plemene z oblasti bernského kantonu ve Švýcarsku rozhodně není nudná. Kynologický spolek Berna, který místní založili roku 1899, dal o sobě hned tři roky nato vědět. V roce 1902 uspořádali kynologové v Bernu Švýcarskou výstavu psů, mezi nimiž si veřejnost povšimla i třech dürrbachských psů – zvaných dle stejnojmenné osady v bernském kantonu. Další výstava v roce 1904 znamenala průlom pro uznání dürrbachského psa jako samostatné rasy.
V kruzích továrníků, velkostatkářů a obchodníků rostlo pro trojbarevného psa nadšení, a tak se z nich stali mecenáši a začali ustavovat první kluby. V roce 1907 vznikl chovatelský Švýcarský klub dürrbachských psů, jenž o rok později přejmenovali na Klub bernských salašnických psů a v roce 1928 do třetice na Švýcarský klub bernských salašnických psů.
Velkou zásluhu na založení a ustálení chovu všech plemen švýcarských salašnických psů měl švýcarský kynolog z přelomu 19. a 20. století profesor Albert Heim.
Napsala Radana Šatánková
ilustrační foto: pixabay.com
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)