Hrad Kost, nacházející se v Královéhradeckém kraji v okrese Jičín, patří zcela jistě mezi nejznámější gotické hrady v naší zemi. Tento starobylý hrad zřejmě skrývá nejednu záhadu. Založen byl již v 2. polovině 14. století a během své dlouhé a bohaté historie se v něm určitě odehrálo mnoho událostí, které jsou do dnešních dnů zapsány v hradních zdech a vnímaví jedinci na tomto hradě dodnes zažívají doteky tajemna.
Již známý záhadolog Ivan Mackerle popisoval svoji noc na hradě takto: ,,Občas se zde ozve z věže odbíjení půlnoci, ačkoliv žádné věžní hodiny zde dávno nejsou. Zvláštní je, že hodiny vždy odbíjí půlnoc podle astronomického času a v létě nerespektují jednohodinový posun. Netřeba jistě dodávat, že věž bývá zamčená a dostat se po rozvrzaných žebřících až nahoru v
yžaduje značnou dávku odvahy.“
Jeho příteli a restaurátorovi Jiřímu Brandýskému se prý zase podařilo nahrát na magnetofon zvuk zlaťáku, poskakujícího po desce stolu, který prý hází duch někdejšího pána hradu Oldřicha Felixe z Lobkowicz.
A to není zdaleka jediná záhada na hradě Kost. Asi před třiceti lety, tedy v dobách, kdy se o záhadách ani příliš nemluvilo, objevila tehdejší mladá průvodkyně při prohlídce objektu podivnou bránu. V kompaktním zdivu náhle uviděla otevřený vchod s několika schody vedoucími kamsi do neznáma. Nevěřila svým očím, protože tudy procházela mnohokrát a bránu nikdy neviděla. Průvodkyně dokončila výklad a odvedla skupinu návštěvníků k východu. Teprve potom přivolala kastelána, ale když přišli na místo, brána zde již nebyla a zeď se zdála být neporušená...
O několik let později zde zase přespávala jedna z průvodkyň ve starožitné posteli. Probudil ji podivný pocit. Kolem její postele stála skupina osob ve starodávných šatech. Mladá průvodkyně se vyděsila, ale neméně vyděšeně působila i skupinka osob kolem ní. Pak se prý vše zamlžilo, a když se vzduch rozjasnil, byl již pokoj prázdný. Prolínají se tedy snad na hradě časové roviny? Jiná kastelánka zase vyprávěla zajímavou příhodu, když na hradě spal její známý. Oběma se prý zdál stejný sen, že u postele stojí temná postava, kterou oba dva popsali naprosto shodně.
Na hradě se také nachází barokní mramorová Madona s Jezulátkem. Jezulátko je zobrazeno stojící na jakémsi míčku posetém hvězdami, který pravděpodobně symbolizuje naši Zemi. Protože se jedná o netypické zpodobnění, je tato soška často fotografována. Již několikrát se prý stalo, že vedle sochy je na fotografii zaznamenán bílý, rozmlžený obličej, který se usmívá. A vnímaví jedinci prý cítí ze sochy sálat teplo.
Rovněž pak i během dne prý na hradě není nouze o kroky ozývající se z různých zamčených místností nebo o tajemné stíny mihnoucí se tu a tam na místě, kde by nic být nemělo...
napsal Petr Matura
foto: archiv autora
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
To je skutečně krásný hrad :)