Děsivé legendy a pověsti o čarodějnicích, tentokrát ze španělské Galicie

Pomalu se blíží konec dubna a mnoho z nás se těší na stále populárnější ,,pálení čarodějnic“. Víra v čarodějnice je stará jako lidstvo samo a každý národ má své vlastní legendy a pověsti o čarodějnicích. Podívejme se tentokrát do španělské Galicie.

Na tomto území jsou čarodějnice známy pod jmény meigy a bruxy. La Meiga, jejíž název zřejmě pochází z latinského „magicus", je termín, který se používá zejména v Galicii a Asturii k označení typu člověka, který má mimořádné nebo magické schopnosti. O galicijských meigách se říká, že mají mnoho podob: od normálních žen, které díky svým znalostem přírody připravují nejrůznější léky, až po děsivé a zlé ženy, známé jako meiga chuchona. Podle místních legend byly někdy tyto ženy považované za druh upíra. Toulaly se prý za hlubokých nocí, při kterých údajně sály krev dětí.

Uznávaným tradičním rituálem, který chuchony používaly, bylo setkání tří žen zvaných Marías, které pronášely zaklínadlo, v němž opakovaly své jméno a také několik tajných magických frází.

Proslulou postavou místních legend je Dominga da Serra, farmářka, která byla veřejně obviněna z toho, že je chuchona, a odsouzena. Ve vesnici byla známa tím, že pila krev novorozenců a využívala ji též v lektvarech, které následně používala k léčení svých pacientů.

Meigy z galicijské mytologie pocházejí z dávných dob. Jsou obdobou a nástupkyněmi čarodějek, které se objevují například již v některých antických dílech. Jedná se o tytéž postavy a došlo pouze k jedné změně: s příchodem křesťanství byl kult bohyň, jako jsou Hekaté a Diana, nahrazen kultem ďábla. Od tohoto okamžiku byly tyto ambivalentní, obávané a často rozmarné postavy spojovány se současným obrazem čarodějnice.

Zásadní je také rozdíl mezi galicijskými meigami a galicijskými bruxami. Slovo „bruxa" pochází ze staré galicijštiny, předchůdkyně portugalštiny a současné galicijštiny, a znamená „čarodějnice". Lidová tradice spojuje čarodějnice se zlými skutky a smlouvami s ďáblem. Postava meigy je mnohem složitější, ale lze říci, že je to moudrá, nezávislá žena s určitou mystickou mocí a obrovskou znalostí přírodního prostředí.

V Galicii se v souvislosti s meigami lidé obávaly známého kouzla čarodějnic zvaného „Meigallo". Velmi častým zaklínadlem je zde „Meigas fóra!", které je doprovázeno gestem zvaným  figa. Kletba zasáhne tělo osoby, jež byla vybrána a která je obvykle mladou ženou, často opuštěnou přítelem, nebo ženou, která se domnívá, že je obětí závisti.

Víra v galicijské meigy a bruxy se stala tak populární, že biskupství v Ourense vyhlásilo jejich exkomunikaci a nemálo žen bylo obviněno z toho, že jsou meigy – a následně byly upáleny na hranici. Mezi nimi možná byla i slavná María Soliña, žebračka obviněná z čarodějnictví, která byla mučena, dokud se nepřiznala ke všem vzneseným obviněním.

Maria, která byla v době odsouzení již starou ženou, prý zemřela krátce po krutém mučení. Nedochoval se žádný úmrtní list, což podnítilo kolektivní představivost. Někteří lidé dodnes věří, že  Maria zemřela na hranici, avšak pro jiné je stále naživu. Vypráví se také, že čas od času můžete údajně potkat jejího ducha v podobě meigy, jak se za chladných zimních nocí sama toulá po místních opuštěných plážích...

napsal Petr Matura

Zdroje: davidtebras.com, wikipedia.org, lavozdegalicia.es, planetatour.com